Kam se poděl smích?
Všímáte si ještě někdy,
jak moc se děti spolu nasmějí?
Anebo náctiletí...
Skupinka výrostků anebo slečen
v tramvaji
Jak hledají, čemu se zasmát
a čím rozesmát kamarády
Kam se to později poděje?
Kdo to z nás vysaje?
Leží někde za městem podivně
se otřásající skládka, kde
ve vrstvách hnijí a kamení salvy
i trylky našeho dětského smíchu?
...
My lidi se smějeme, když jsme uvolnění
anebo... když přepětí už vyhodilo pojistky,
smutní akrobati si pomalovali obličeje
a v saltech hysterického smíchu se nás
jakýsi sebezáchovný mechanismus
snaží uvolnit, skoro proti naší vůli
...
Jak jsme se dostali do takového napětí?
Je to pokaždé stejné
Strach, stud, pocity viny, že jsem špatný
Rostou nenápadně v dětství
na malých věcech, skládají se
Tu se na nás utrhne přetížená máma,
tu špatně naložený táta
Hodně osobní věty: TY JSI,
TY NEJSI, TY NIKDY NEBUDEŠ,
TY VŽDYCKY BUDEŠ
A nikdo už nám pak neřekne:
Promiň, je to o mně, ne o tobě,
ty jsi v pořádku
...
Kdesi v bubnu automatické pračky
dětské duše se ty věty chaoticky
převracejí, mísí a vznikají nové
Opravdu jsem špatný?
Ne, vy jste zlí!
Ale táta mi koupil hračku, není zlý.
Máma se o mně stará, není zlá.
Tak kdo je zlý?
Asi jsem to opravdu já.
Ale ne! Zlobím se.
Ale jak můžu, když mi máma čte
a táta mě vezme na kolo?
...
Rodinná logika:
Mně je špatně či já se zlobím,
protože TY (něco)...
se nám zažere do těla
A máma, táta se zlobí často
...
Asi jsem opravdu špatný
Musím se snažit
A taky se moc nesmát
„Já jsem to neudělal schválně, tati!“
„Tak proč se směješ?“
Anebo „Ty se budeš ještě smát?“
Anebo „Tobě se to směje, o nic
se nestaráš.“
...
S jinými dětmi a kamarády
je mi líp, směju se,
v pubertě dokonce revoltuju
a špatní jsou oni, rodiče (!),
Ale v dospělosti se to všechno
v partnerském vztahu vrátí
Zase s někým žiju, potkávám se
u snídaně, zase mi někdo koupí
dárek, jde se mnou na kolo
Máma a táta jsou v partnerovi zpátky
...
Všechno to ožívá
Musím se snažit nebýt špatný,
ale často se zlobím
a pak si to zase vymlouvám...
Automatická pračka si mě
přehazuje shora dolů, ždímá
...
Jsem pod tlakem
Tlačím na sebe, abych byl lepší
Tlačím na sebe, abych se nezlobil
Občas tlačím na partnera
a pak zase na sebe
...
Tlak, tlak
Toužím si někam odskočit
a cítit se lépe
Hystericky, nárazovou vlnou
se uvolnit, jen někdy smíchem
- v tomhle stavu je totiž dost těžké
pěstovat si veselé kamarády
A tak se častěji pokusím uvolnit
v náruči milence nebo milenky
či nějakým jiným výbojem
nebo útěkem
...
My ale nepotřebujeme velké výboje,
nepotřebujeme se uvolňovat
rázovými vlnami cest kolem světa,
opíjením se, silovým nakupováním
ani rázným rozchodem
A nepotřebujeme se ani svírat,
makat a dokazovat druhým,
jak jsme dobří a jde nám o jejich blaho
...
Potřebujeme jen hledat cesty,
jak vnímat, že jsme v pořádku
Hledat důvody pro uvolnění
a smích
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz