top of page

Je tě málo, je tě moc


Peněz, práce, zábavy, pozornosti, lásky...

může být buď málo nebo moc

Zřídkakdy je něčeho dlouhodobě

tak právě akorát

Něco tě zaujme, potěší, rozptýlí, rozjaří,

přinese peníze, úspěch... a už si v tom

frčíš, rozdmýcháváš plamínek

znovu a znovu, ždímáš si tu

nacucanou cíchu přímo do pusy,

až jednoho dne

máš dost a už nechceš ani kapku

A na šňůře máš jiné cíchy a ručníky,

vyprané snad v mrtvém moři,

hořkoslané a suché, až se lámou

...

Ve vztazích je to stejně

Něčeho je na tvém partnerovi moc

a něčeho zas málo

Místa, kde je ho přesně akorát,

léty zmizí z radaru, podivný úkaz

Není čas je hledat a oprašovat, ocenit,

vždyť máš dost co práce uhýbat políčkům

mrskajícího se ručníku plného mokrých,

těžkých povinností, vin a emocí,

tam, kde je partnera moc

a do toho se snažíš sesbírat v ústech

slinu a polknout to suché hořko tam,

kde je tvého muže, tvé ženy

málo

...

Našich rodičů bylo často málo

- málo empatie, málo blízkosti, málo

času a pozornosti, málo sdílení a učení

a často jich bylo zase moc

- tlaku, uspěchaných úsudků a nálepek,

vnucovaných úsluh s očekáváním

vděčnosti a poslušnosti

...

A tak v oživlých vzpomínkách,

v představách, které vytlačují přímý

vjem dneška, vnímáme svou ženu

a svého muže

tu jako skoupého a tu

jako necitlivě tlačícího rodiče

Musí takoví být, protože jinou mapu

v sobě nemáme

A tak tomu pomůžeme!

...

Introvert si najde extroverta a pak

vyje na měsíc, když namísto večerů ve dvou

drahý vyráží na pivo s lidmi, které sotva zná

Vyprahlý člověk s životním plánem být

pro svou rodinu vším a nehnout se od partnera,

si najde vyprahlého workoholika

s životním plánem „moc se doma neohřát“

Plachý člověk, který se chce schovat a být

doma hýčkán silným partnerem, si namluví

narcise, který si pěstuje kruh obdivovatelů

Opuštěnost, vyprahlost ožívá

...

A pak taky ten tlak...

Netušíš, že si ho vytváříš sám, že sis už dávno

vzal za své dávné tlaky rodičů

a že se sám omezuješ a nakládáš si

Zdá se ti, že to okolní svět – děti a partner

nejvíce, ti do obličeje cákají tisíc a jednu

povinnost a že jsi na všechno sám

...

Cítíš se zahlcený

a cítíš se opuštěný

Stále dokola frčíš tuhle sinusoidu

Propadáš se a stoupáš na housenkové dráze,

snažíš se chytit kolem krku

kačera nebo labuť, stále ti unikají

a nevidíš, že to máš všechno v rukou,

že páku držíš ty

...

Desetkrát za týden anebo za den,

pokud máš víc času vnímat,

cítíš, že jsi opuštěný a cítíš, že jsi zahlcený

Partner ti uniká, nezajímá se o tebe dost

A partner ti nepomáhá a tlačí na tebe

...

Nic z toho není reálné, všechno jsi to

sepsal, zrežíroval a zahrál sám

na motivy filmu svého dětství

Je to remake, nikterak umělecký,

spíš otrocky doslovný

...

Přestaň ztrácet čas úvahami o tom,

co všechno ti dělá nebo nedělá partner

a jak ho změnit, zmanipulovat nebo opustit

Ptej sám sebe:

Jsem právě teď opuštěný nebo zahlcený?

Odkud to znám a co s tím budu dělat?

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page