Oběť nechce vidět, že umí i zranit

22/02/2019

Mentalita oběti má v sobě ještě jeden prvek,

o kterém se moc nemluví

Člověk, který v dětství trpěl a je zvyklý

zaměřovat svou pozornost k otázce,

jestli mu někdo právě neubližuje, si často

není schopen uvědomit, že on sám

by mohl vytvářet na někoho tlak a ubližovat

A netuší, že to doopravdy dělá

...

Když mně samotné jednoho dne

partner řekl, že se cítí z mých slov pod tlakem,

prodělala jsem skoro šok

Cítila jsem jen silný odpor

Já? Takový mírumilovný člověk?

Já, takový harmonizátor a obětavec?

Já, že bych někoho dostávala pod tlak?

To není možné! Je to jeho chyba!

Jak slabý „kus“ to musí být, že se u mně,

žínky sužované a obětavé, cítí ohrožen

...

Moje „citlivost“, stejně jako adorovaná citlivost

všech lidí pasujících se do oběti,

byla jen citlivostí ke svému vlastnímu zranění

a maximálně ještě ke zranění lidí,

kteří mě ničím nezraňovali

Byla to přecitlivělost k sobě

a necitelnost k partnerovi, pokud mi

právě „ubližoval“

...

Naše zranění jsou si ale rovna

A ať už je pravda kdekoliv

- chovám se skutečně necitlivě, anebo je partner

příliš zraněný a jeho antény přecitlivělé -

skutečností zůstává pocit druhého

Ano, jsme schopni zraňovat, i když

to třeba ani nechceme

...

Pokud máme ve vztahu neshody,

nikdy to není tak, že on ubližuje mně

a já jemu ne

Vždy se i druhý cítí zraněn, třeba jen tím,

že tvrdíme, že nás zraňuje

Jinak by nevstupoval do hádky

...

Charakterová struktura druhého

- tedy systém jeho psychických opevnění -

někdy neumožňuje, aby dal najevo

své rozjitření „slabým“ způsobem

Neumí říct: „Bolí to, cítím se zraněný/á.“

Nechce svůj stav nazývat ublížením

Trvá na tom, že je oprávněně naštvaný

na vás, že jste něco udělali špatně

Ve skutečnosti je tento člověk bolavý,

pouze vyrůstal v rodině, kde se věci

nenazývaly pravým jménem

...

Vždy předpokládejme, že se druhý

může cítit naším chováním ohrožený,

tlačený, že se může cítit nemilovaný

Nemusí to nutně vypovídat něco

o nás samých (i když může)

Je to hlavně výpověď o hlubinách

dětství partnera, o jeho prožívání,

které tu bylo dávno před námi

Třeba jen latentně, vyčkávaje příchodu

vhodného partnera

Zvíře připravené ke skoku

...

Pozorujme, bez viny a obran,

a ptejme se stále: Jak se cítíš?

Jakým způsobem by ti bylo nejmilejší,

abych se dozvídala o tom,

jak prožíváš náš vztah?

Co znamená tvůj hněv?

Co znamená tvoje mlčení?

Co znamená tvůj rychlý souhlas?

Co cítíš, když rychle nesouhlasíš?

Pomůžeš mi tě lépe poznat?

...

A mluvme o sobě i o vztahu

z reálné hladiny svého prožívání

Kdykoliv se podaří, rozhrňme

kruhy zástupné komunikace, bidly

odstrčme záminky k trucování a hněvu

Mluvme o své nejistotě, o strachu,

pocitech tlaku, o falešné pýše

O tom, že je pro nás druhý zdrojem

stability i ohrožení zároveň, podobně

jako pro nás vždy rodiče byli

zdrojem blaženosti i strachu

...

Přijměme, že toto vše ke vztahu patří

a vždy patřilo

Společně plujme v těch málo poznaných vodách

vlastní psychiky

A když bude mít partner (a kdokoliv) pocit,

že ho stahujeme pod hladinu, že se ho

snažíme utopit, odpusťme si

hysterické záchvaty nebo filosofické debaty

a hoďme mu záchranný kruh

On se topí doopravdy a potřebuje

zachránit, byť možná i jen sám před sebou

Porozuměním, objetím, láskou

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

 

 

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv