Chci, aby se víc věnoval mně a dětem

13/03/2019

 

Ráda bych, se souhlasem klientky, sdílela kousek naší emailové konverzace. Tato mladá žena s malými dětmi v dětství trpěla nedostatkem pozornosti své maminky. Máma se věnovala jen mechanickému pečování, chodila do práce. Neuměla se uvolnit a se svým dítětem si hrát, být z něj nadšená, vyzařovat radost z kontaktu (samozřejmě za to nemohla, do tohoto tvaru ji vytvarovaly její vlastní prožitky z dětství)...

 

Dívenka dospěla a nyní, jak už to trauma umí zařídit, prožívá totéž se svým manželem. Ne že by neměl dobrou vůli (tu jistě měla kdysi i její maminka), ale je přetížený a scény z jejich rodinného života dávají tušit, že si s sebou sám z dětství nese energetický vzorec zahlcení, který mu neumožňuje se dětem věnovat po delší dobu, aniž by přišel doslova o všechnu energii. Po pár minutách, půlhodině, hodině (pokud má intenzivní pomoc partnerky, pak třeba po půl dni) tvrdě ukončuje hru, doslova utíká a na nějakou dobu zavírá kohoutky. Jeho žena, v souladu se svým traumatem, pociťuje obrovskou zlost a bolest. Už ale umí trochu nahlédnout do sebe a nerozehrávat nekonečné drama, je ochotná jít dál, mluvit o svém zranění, hledat cesty. Pokouší se, mimo jiné, pracovat na regulaci tělesných projevů retraumatizace metodou somatic experiencing. Je to ale hodně těžké... Tady tedy otiskuji kousek konverzace osvětlující, v jakém bodě se nachází teď. A pak také moji odpověď:

 

XX:

„Vobec si neviem rady vo vzťahu k manželovi. Snažím sa nehovoriť s ním starým sposobom, ale vlastne poriadne neviem, ako s ním hovoriť novým sposobom. Snažím sa neobracať sa k nemu ako dieťa, ale vlastne neviem, ako sa k nemu obracať ako dospelá. Tak sa k nemu neobraciam. Kontakt s ním je pre mňa záhul, cítim obrovské napatie - solar, lýtka. Nedokážem sa s ním spojiť, otvoriť sa mu. Necítim u neho teplo, bezpečie, priestor. Odťahujem sa od neho, vyhýbam sa mu a zároveń ma to bolí. Stretávam sa so sebou, so svojim telom a jeho impulzami, s ideálnou maminkou... To je fajn. Ale vo vzťahu k mužovi cítim beznádej, bezmoc, bolesť. Je to ok, je to len nejaké fáza, ktorá má svoje miesto? Kedy sa čo može zmeniť, keď s ním nie som schopná hovoriť, spojiť sa s ním, otvoriť sa mu? Nedokážem prinášať a organizovať pre nás pekné chvíle, nemám na to kapacitu a hlavne mám presvedčenie a pocity, že on tam nie je, že je stále niekde zanorený, odpojený, že je to celé na mne, celé ma to ta bolí a zahlcuje... a ja nemožem a nechcem a neviem, čo s tým. Uff.“

 

IH:

„Je to patro frustrované touhy a hněvu (tam je energie víc), střídané s patrem apatie (tam je energie málo). Zkusila jsi mu tohle všechno říct? Že tohle, přesně v tomto provedení, jsi zřejmě zažívala den za dnem mnoho let se svou mámou. A že si tě to teď našlo. Zeptej se ho, jestli bys si mohla v těch nejhorších chvílích přijít pro pevné objetí. A že se teď nedokážeš dostat do normálního rytmu, že celá tvoje pozornost je v té retraumatizaci a vidíš převážně to špatné, selektivně. Taky, že chápeš, že on nemůže lusknutím prstu změnit svoje energetické nastavení, svoje vzorce a být „ideální mámou“, a tak že bys to ráda zkusila jen s tím pevným objetím. Třeba 10x za den. To by mohl zvládnout, energeticky. Určitě má spoustu dobré vůle, ale stejně jako ty nemůžeš jen tak přestat vyhlížet ideální mámu a zlobit se na tu reálnou (partnera), on nedokáže vyjít ze svého dětského energetického vzorce a být trvale angažovaný a inspirující manžel a otec. Jste v tom oba stejně, potřebujete spolupracovat a možná se vám časem podaří posunout se do více naplňujícího stavu. Neklaď nároky ani na sebe, ani na něj... Spolu hledejte cesty, jak vymýšlet společné bytí s dětmi víc strukturovaně (hry s pravidly, vyrábění, akce s dalšími dospělými, kurzy pro rodiče s dětmi...). To mu velmi uleví od chaosu nestrukturovaného, „nekonečného“ mezilidského kontaktu typu „sedíme na koberci a hrajeme si na něco“. Takový kontakt obnáší příliš mnoho impulzů, pobídek, očekávání, nároků od dětí, na které nemá v nervové soustavě kapacitu reagovat a pociťuje je jako tlak, až k závrati...

 

Přiznejte si, jak na tom oba jste a spolupracujte, podporujte se, opečovávejte svá zranění a limity.“

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv