Mechanická spravedlnost

Jeden z principů, na kterých my lidé

stavíme svůj pocit bezpečí,

je spravedlnost

Je to, co se právě děje, fér?

Je se mnou zacházeno stejně

jako s druhými a mohu i do budoucna

věřit v nejvyšší (u nás doma, v práci... )

existující standard zacházení?

...

Nicméně obsah tohoto principu

vnímá každý jinak

Jako skoro vždy, záleží na tom,

jak se spravedlností zacházela

naše původní rodina, ve které

jsme vyrůstali

...

Pokud rodiče nezažili pocity hojnosti,

porozumění a osvíceného

vytváření rovnováhy mezi členy rodiny,

uplatňují ve svých vlastních rodinách

mechanickou spravedlnost

...

Mechanická spravedlnost je založená

na nedostatku zdrojů, nedostatku empatie,

malé kompetenci pro vytváření rozhodnutí,

nedůvěře a malé psychické odolnosti

Starší dítě musí ustoupit mladšímu

Slabší musí ustoupit silnějšímu

Ten, kdo něco má, musí dát, zejména

pokud tím umlčí něčí nepříjemné emoce

Rodiče neumí vytvořit dětem prostředí,

ve kterém je jejich vlastnictví v bezpečí

Nerespektuje se svobodná vůle

...

Tento výchovný styl později vede

k žárlivému střežení si svého vlastnictví

a neochotě při vynakládání své energie

Vše jde „z ručky do ručky“ anebo

„když já udělám tohle, tak ty...“

A mezi vynaložením mých prostředků

či mé tělesné energie

a protihodnotou či protislužbou

nesmí uplynout delší doba

Čím nižší úroveň mé schopnosti

vytvářet spravedlnosti, tím je také

menší nadhled a schopnost započítávat

i „jinou měnu“, jiné aktivity druhého:

Já umyju nádobí a ty umyješ nádobí

Já dám peníze, ty dáš peníze

...

Nebere se ohled na kontext

Na to, zda například druhý, poskytuje

určitou energii v jiné oblasti, kde je

kompetentnější a radostnější

A že takového jsem si ho našel, jen teď

- pod vlivem svých starých křivd -

z něj chci udělat sebe

Třeba někoho, kdo rád vaří

Úzkost a hněv plynoucí ze starých zážitků

a železná košile tuhých principů

jsou prostě silnější, než rozum

...

Může to ale být i jinak

Namísto mechanické spravedlnosti

můžeme pěstovat princip tvořivé spolupráce

Vyznačuje se důvěrou, tvořivostí a flexibilitou

Už malé děti můžeme učit:

„Ano, je to tvoje kolo a mechanicky na něj

máš právo ty.

Dokonce tě obdivuju, jak vehementně si umíš

bránit svá práva.

Ale příště, když budeš po bratříčkovi

něco chtít ty, pak zase ty nebudeš mít nic.

Myslíš, že byste dokázali vymyslet, jak

si vzájemně vyhovět?“

...

A k našemu překvapení se i malé děti

dokážou dohodnout.

Starší třeba začne vozit druhého, anebo mu

po dobu ježdění

půjčí svou oblíbenou hračku

Dítě, které najde řešení obtížné situace

si navíc rozvíjí pocit víry v sebe

...

Člověk, který je vychován v ovzduší

přejícnosti, empatie, lásky, spolupráce,

má pozitivní očekávání do budoucna

Očekává, že druzí mu chtějí vyhovět

a že on sám je schopen přicházet

se zajímavými návrhy

na průnik potřeb dvou lidí

...

Takový člověk se neptá:

Je tohle teď, v téhle chvíli, absolutně fér?

Je to teď okamžitě fifty-fifty?

Namísto toho se ptá:

Jak bych ti mohl vyhovět?

Jak bych ti mohl vyhovět tak,

abychom byli oba spokojeni?

Možná už teď vím o něčem, co ty

děláš nebo dáváš rád a já to potřebuji

Anebo už na to ani nemyslím, jen vím,

že příště se zase ty sám sebe

- dřív, než cokoliv jiného -

budeš ptát:

Jak ti můžu vyhovět?

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square