Nestrukturované bytí

Struktura, zvyklosti, povinnosti, opakující se děje

jsou čímsi, co člověk nutně potřebuje, aby se

udržel v plynulém „pohybu“ a zároveň

aby jeho psychika nebyla přetížena

neustále se měnícími vjemy

Nemůžeme bez ustání řešit dilemata, stále

měnit kurz, neustále se rozhodovat

Část našeho života musí být vždy daná,

jistá, známá, bezpečná

...

I v mezilidských vztazích je určitá struktura,

povinnosti, rytmus, zaběhané a milované rituály

pokladnicí klidu a pohody a k pocitu

bezpečného zázemí a kontroly nad svým životem

prostě patří

...

Ale kromě struktury, „kostry“, pevné, nosné

a zároveň poněkud tuhé, je tu ještě

„maso a krev“ našeho bytí

Měkké okamžiky spolubytí s našimi blízkými,

neregulované, nejisté a krásné, pokud si je

umíme dovolit

...

Je to ta nejživější oblast našeho života

Spíše než dělání, je to zastavení se, pomlky,

pohledy, nabídnutý dotek, poslouchání, čekání

a připravenost na jakoukoliv reakci druhého a

odvaha ji unést

...

Bohužel nás doba, rodiče, prostředí, ve kterém

jsme vyrůstali, často naprosto nevybavila

pro tento druh kontaktu

Nejistota, ve které jsme vyrůstali, strach,

že náš pohled, dotek, cit nebude opětován,

nedostatek nestrukturovaného vztahování se

rodičů k nám, vede k návyku na

vyplňování každičkého momentu spolubytí

mluvením, plánováním, aktivitou

...

Kouskujeme blízkost, protože je pro nás neúnosné

čekat v nejistotě na reakci partnera

anebo prostě jiný způsob bytí s druhým neznáme

...

Jakmile se na horizontu další vteřiny rýsuje ticho

a nevyplněný prostor, neumíme počkat na druhého

či na své vlastní pomalu se rodící hlubší impulzy

Namísto toho vpadneme otázkou, vtipem,

rychlou vsuvkou, okomentujeme cokoliv,

na co nám padne zrak či na co v rychlosti připadneme

Rodící se možnost procítění „sebe, tebe a nás“

- v nehybnosti a bez struktury -

mizí, omotána svalovým vláknem tenze

...

Není snad nutné dodávat, že pokud žijeme

v podobné rodinné kultuře, pak se větší oblibě

těší to z dětí, které líp zapadne do struktury

Pokud neprotestuje a chodí na kroužek, kde je

táta trenérem či členem staré gardy hráčů,

pokud se učí cizí jazyk, který ovládá matka a

je ochotné s ní konverzovat,

pokud se stane malým vrcholovým sportovcem

a rodiče se realizují v mašinérii tréninků a závodů,

je postaráno o nenáročný způsob

vztahování se v k dítěti

...

Když dítě oblíbené rodičovské struktury odmítá

a rodiče se nedokážou najít a propojit

s aktivitami dítěte, či je dokonce nedovolí,

máme tu problém a dítěti nezbývá, než vytvořit

jiné, nezpochybnitelné, a dostatečně jednoduché,

struktury, skrze které může s rodičem

navázat pouto: nejčastěji nemoc nebo nezvládání školy

a nutnost být doučováno rodičem

Nechce být nemocné či být poučováno

a zároveň chce, touží být s rodiči

...

Neustále si testujeme všechny své strategie přežití

a ty, které jsou úspěšné, rozvíjíme

A tak ve třiceti jsme mistry a ve čtyřiceti velmistry

STRUKTURY

Velmistry vymýšlení vtipných odboček, rodinných povinností,

otázek a řečí o ničem, nemocí, výletů strukturovaných tak,

že jejich itinerářem neproklouzne

ani jediný kluzký atom navíc...

...

Skutečné prožívání sebe i vztahů však

nepřichází podle plánu a za rychlé jízdy

Ožívá ve zpomalení, nemluvení, jemném,

neuhýbavém pohledu, v tichém úsměvu,

v dlouhém objetí, při kterém nemyslíte na nic

a po dlouhých vteřinách se vám najednou

podlomí kolena a tělo se uvolní

Nebo když jen tak sedíte vedle sebe,

opřeni ramenem jeden o druhého

Žije v pomlkách mezi slovy, při čekání

na pocit a na jeho pravdivé vyjádření

V odvaze mluvit pravdu a slyšet pravdu

o pocitech druhého

...

Kéž se nám daří tvořit struktury a krásné rituály

spolu, ve společném, pomalém tanci

a plout na nich ruku v ruce, propojeni

Nespoutaně, lehoučce

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz