Nestrukturované bytí
Struktura, zvyklosti, povinnosti, opakující se děje
jsou čímsi, co člověk nutně potřebuje, aby se
udržel v plynulém „pohybu“ a zároveň
aby jeho psychika nebyla přetížena
neustále se měnícími vjemy
Nemůžeme bez ustání řešit dilemata, stále
měnit kurz, neustále se rozhodovat
Část našeho života musí být vždy daná,
jistá, známá, bezpečná
...
I v mezilidských vztazích je určitá struktura,
povinnosti, rytmus, zaběhané a milované rituály
pokladnicí klidu a pohody a k pocitu
bezpečného zázemí a kontroly nad svým životem
prostě patří
...
Ale kromě struktury, „kostry“, pevné, nosné
a zároveň poněkud tuhé, je tu ještě
„maso a krev“ našeho bytí
Měkké okamžiky spolubytí s našimi blízkými,
neregulované, nejisté a krásné, pokud si je
umíme dovolit
...
Je to ta nejživější oblast našeho života
Spíše než dělání, je to zastavení se, pomlky,
pohledy, nabídnutý dotek, poslouchání, čekání
a připravenost na jakoukoliv reakci druhého a
odvaha ji unést
...
Bohužel nás doba, rodiče, prostředí, ve kterém
jsme vyrůstali, často naprosto nevybavila
pro tento druh kontaktu
Nejistota, ve které jsme vyrůstali, strach,
že náš pohled, dotek, cit nebude opětován,
nedostatek nestrukturovaného vztahování se
rodičů k nám, vede k návyku na
vyplňování každičkého momentu spolubytí
mluvením, plánováním, aktivitou
...
Kouskujeme blízkost, protože je pro nás neúnosné
čekat v nejistotě na reakci partnera
anebo prostě jiný způsob bytí s druhým neznáme
...
Jakmile se na horizontu další vteřiny rýsuje ticho
a nevyplněný prostor, neumíme počkat na druhého
či na své vlastní pomalu se rodící hlubší impulzy
Namísto toho vpadneme otázkou, vtipem,
rychlou vsuvkou, okomentujeme cokoliv,
na co nám padne zrak či na co v rychlosti připadneme
Rodící se možnost procítění „sebe, tebe a nás“
- v nehybnosti a bez struktury -
mizí, omotána svalovým vláknem tenze
...
Není snad nutné dodávat, že pokud žijeme
v podobné rodinné kultuře, pak se větší oblibě
těší to z dětí, které líp zapadne do struktury
Pokud neprotestuje a chodí na kroužek, kde je
táta trenérem či členem staré gardy hráčů,
pokud se učí cizí jazyk, který ovládá matka a
je ochotné s ní konverzovat,
pokud se stane malým vrcholovým sportovcem
a rodiče se realizují v mašinérii tréninků a závodů,
je postaráno o nenáročný způsob
vztahování se v k dítěti
...
Když dítě oblíbené rodičovské struktury odmítá
a rodiče se nedokážou najít a propojit
s aktivitami dítěte, či je dokonce nedovolí,
máme tu problém a dítěti nezbývá, než vytvořit
jiné, nezpochybnitelné, a dostatečně jednoduché,
struktury, skrze které může s rodičem
navázat pouto: nejčastěji nemoc nebo nezvládání školy
a nutnost být doučováno rodičem
Nechce být nemocné či být poučováno
a zároveň chce, touží být s rodiči
...
Neustále si testujeme všechny své strategie přežití
a ty, které jsou úspěšné, rozvíjíme
A tak ve třiceti jsme mistry a ve čtyřiceti velmistry
STRUKTURY
Velmistry vymýšlení vtipných odboček, rodinných povinností,
otázek a řečí o ničem, nemocí, výletů strukturovaných tak,
že jejich itinerářem neproklouzne
ani jediný kluzký atom navíc...
...
Skutečné prožívání sebe i vztahů však
nepřichází podle plánu a za rychlé jízdy
Ožívá ve zpomalení, nemluvení, jemném,
neuhýbavém pohledu, v tichém úsměvu,
v dlouhém objetí, při kterém nemyslíte na nic
a po dlouhých vteřinách se vám najednou
podlomí kolena a tělo se uvolní
Nebo když jen tak sedíte vedle sebe,
opřeni ramenem jeden o druhého
Žije v pomlkách mezi slovy, při čekání
na pocit a na jeho pravdivé vyjádření
V odvaze mluvit pravdu a slyšet pravdu
o pocitech druhého
...
Kéž se nám daří tvořit struktury a krásné rituály
spolu, ve společném, pomalém tanci
a plout na nich ruku v ruce, propojeni
Nespoutaně, lehoučce
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz
