PRAVIDLA A PRAVDY NEEXISTUJÍ. ANEB JAK HLEDAT KAŽDODENNÍ ROVNOVÁHU S DRUHÝMI

V mezilidských vztazích pevná a doživotní pravidla neexistují

Všechno, co funguje, funguje v dané chvíli, jen do doby,

než to fungovat přestane

Lidé se neustále vyvíjejí, mění, dozrávají, anebo

se naopak retraumatizují, vracejí se ve vývoji zpět

a projevují dětské protestní chování ve formě

útoku, útěku či netečnosti

Je marné pokoušet se apelovat na dřívější dohody

Užitečnější je snažit se dozvědět, co se děje,

co přestává vyhovovat, anebo co druhý prožívá

a jak ho to vede k nedodržování dohod

Už vůbec tedy nefungují jakási generalizovaná pravidla,

například, že „sousedi se zdraví“ nebo

„manželé jezdí na dovolenou společně“

Vše je otázkou dohody mezi zúčastněnými

To jen v otázkách života, zdraví, majetku či soustavného

rušení pohody v osobním prostoru zasahuje stát

dopředu stanovenými pravidly, která jsou výsledkem

někdy i celá staletí trvajícího hledání

průměrné spravedlnosti

Vynucování pravidel, ať zákonných

či zvyklostních („Je jasné, že po desáté se nehlučí.“

„Správně bych měla na oslavě sedět vedle něj.“)

nevede k harmonii a udržování vztahů

Proto je můžeme použít na násilníka v parku

či souseda, pokud jsme smířeni s tím, že hned za plotem

bude žít člověk, který nás nenávidí

Ve vztahu se svými rodinnými příslušníky, dětmi,

přáteli, kolegy, důležitými klienty

však potřebujeme jiný přístup

Než se do toho pustíme, je výhodou si nastudovat

trošku o psychice, o vnitřním životě, o tom, že to,

co člověk dělá či nedělá navenek, může být úplně

něco jiného, než co cítí uvnitř

Vzteklý člověk může uvnitř cítit obrovský strach

Netečný, přezíravý člověk, se může jen bát, a to

až do té míry, že se odpojuje od okolí

Nesmírně vstřícný člověk, který poté neplní „dohody“,

může mít masochistickou osobnostní strukturu, kdy

říci „ne“ je pro něj nemožné, byť uvnitř přetéká odporem

Pokud tedy chceme být schopni „lidsky“, tedy s využitím

verbální, oboustranné, nedonucující komunikace

dosahovat momentálních dohod,

dočasné rovnováhy (což je jediné, nač se dá cílit),

potřebujeme se především zaměřit na vybudování

prostoru bezpečí

Atmosféry, ve které všichni zúčastnění

mohou pravdivě mluvit o svých potřebách a přáních

Vytáhnout vnitřní, REÁLNOU rovinu jejich prožívání

napovrch

Každý, kdo se cítí milovaný či pochopený, v bezpečí,

chce vyhovět, chce s námi mít vztah

Pravidla zralého rozhovoru o našich potřebách

by se pak dala načrtnout takto:

1) Nesoudit, nenálepkovat

2) Mluvit o své potřebě a deklarovat zodpovědnost za ni

3) Požádat druhého o pomoc s uspokojením této potřeby

a být připraven, že může odmítnout

4) Ptát se, jaké jsou v dané situaci potřeby a pocity druhého

(druhý může být ve stavu, kdy například nevědomě provádí

protestní chování, protože neumí mluvit o svých potřebách

a ty jsou chronicky neuspokojeny)

5) Společně a nezávazně navrhovat různé varianty řešení

6) Kdykoliv pro jednoho či pro oba neúnosně vzroste tlak,

dát si pauzu a pokračovat za chvíli

7) Dát si prostor, třeba i několik dnů pro vybrání varianty řešení,

která nám v dané chvíli nejvíc vyhovuje

8) Dohodnout se, že nejde o konečné a trvalé řešení,

že se může vzájemnou dohodou vyvíjet v čase

Občas se o něčem říká: Vypadá to jednoduše, ale není.

To ovšem neplatí pro pravidla zralé komunikace

Výše uvedený seznam už zdálky zavání mnohými úskalími

Pro mnohé z nás je každý z těchto bodů buď úplné novum

anebo aspoň vele těžkým úkolem narážejícím

na naše vlastní zranění

A ať už odvedeme, na své straně, jakkoliv dobrou práci

(nahlédneme situaci z pohledu partnera, emočně se

zregulujeme, prodýcháme různé maličké retraumatizace,

které v nás mohou odstřelovat po každé druhé větě),

stále ještě nemáme záruku, že „to bude fungovat“

Náš partner v diskusi může mít v sobě z dětství

omezující program na každý bod této metodiky:

1) Třeba vůbec nezná situaci, kdy by nebyl souzen, a tak

vaše nevinná slova vnímá zabarveně

2) Mluvíte o své potřebě a on stejně slyší „Tys to a to…“ anebo

je rozezlen tím, že máte potřeby, protože on ty své vymazal

3) Žádost o pomoc může brát jako tlak, jako načančaný příkaz,

který stejně nemůže odmítnout

4) Otázky na to, jaké jsou jeho potřeby, může vnímat

jako manipulativní nástroj (vidí ve vás své rodiče)

5) Pozvání k navrhování variant řešení opět může vnímat

pouze jako tlak, manipulaci nebo je paralyzovaný

6) a 7) Už jen to, že si dáte pauzu, ale že neodvratně budete

pokračovat, může jen zvýšit agónii pocitu „Není úniku“

8) Ujištění „Kdykoliv můžeme dohodu aktualizovat.“ může

jeho mozek přeložit jako plané sliby, politikaření rodičů

- je to totiž neznámá úroveň respektu a volnosti, pro kterou

mu chybí mentální mapy, a tak cítí nedůvěru

Vypadá to náročně a je to náročné

Někteří klienti z mých dlouhodobých kurzů, kteří už prošli

velkým osobnostním vývojem a zaznamenávají

dříve nevídané úspěchy v komunikaci o dohodách,

se stejně, jako my všichni, občas trochu propadnou,

mají málo energie a pak říkají:

„Já nemám energii a chuť na to všechno pozorovat, pinožit se

s každou větou, na vahách odměřovat prostor a respekt,

já prostě jen potřebuju, abychom fungovali…“

A v takových chvílích jim říkám: „Tak teď nic neřešte,

ale nevracejte se ke starým postupům. K nárokům, vyčítání.

Pracujte se svým tělem, s emoční seberegulací, se svými

jinými zdroji energie a potěšení. Dostaňte se nahoru

a pak zase pomaličku začněte s prací na vztahu.“

Možná pro začátek jedna zjednodušující rada:

Ať se děje cokoliv, a ať daná věc působí jakkoliv jednoznačně

(někdo si mně neváží, neváží si mé práce, chce mi ublížit),

najděte nejen tu nejhorší variantu, jak to dotyčný myslí,

ale zkuste najít i tu nejlepší možnou

Možná vás překvapí, na co přijdete a získáte trochu kyslíku

pro svou utrápenou hlavu, která si v dětství zvykla

očekávat ve chvílích nesouladu jen to nejhorší

Všichni toužíme po přijetí, po souhlasných pohledech druhých,

po slovech ocenění, po něžném naslouchání našim potřebám

Cesta k tomu není krátká, skrz nastavení vzduchotěsných,

přísných pravidel

Je to dlouhá cesta k víře, že nám druzí, někde uvnitř,

chtějí vyhovět, ale potřebují s tím pomoci

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square