Partnerovi není možné vyhovět
Zásobárna našich nelibostí nasbíraných v dětství
je nekonečná
Vadí nám, když si nás všímají málo a vadí nám,
když jsou nám za patami
Vadí nám, když nás dost neoceňují, ale
když nás oceňovat začnou, zlhostejníme
nebo jim to nevěříme
Chceme mít větší slovo, ale když si ho vydobudeme,
máme pocit, že je všechno na nás
a cítíme se přetížení
Seznam je nekonečný
...
Nejde totiž o jednotlivosti, jde o
onen hlavní nápěv naší emoční krajiny,
o návyk na pocit neuspokojení
...
Druhého proto nelze uspokojit tím, že se
budu snažit vyplnit to, „co říká, že si přeje“
To vede jen k vyčerpání a u protějšku
k věčnému hledání ideálu, navyšování
zdánlivých potřeb a růstu nespokojenosti
...
Uspokojit druhého, tedy aspoň částečně zklidnit
onen vnitřní třas z nekončících ataků neklidu
a nespokojenosti můžu jen tím, že mu pomůžu
uvědomit si „faleš“ oněch emočních poryvů
a jejich následných racionalizací
...
Pomoci mu mohu tím, že zůstanu stát v klidu
a bez vlastních spirál vin či hněvu
Tím, že se zorientuji v džungli svých vlastních
skutečných potřeb a zástupných rovin požadavků
Tím, že lépe porozumím svým zdánlivě nelogicky
a neustále se měnícím potřebám,
vnitřním konfliktům, nejasnostem ohledně toho,
co skutečně chci a co se teprve učím chápat,
ve vlnách a na partnerovi
tím, že intenzivně cítím, co nechci
...
Pak se mohu přestat v poryvech viny či strachu
vrhat do uspokojování požadavků lidí kolem sebe
či proti nim bojovat nebo se stahovat
Mohu jim pomoci uvědomovat si hlubší rovinu
oněch požadavků, ono „proč“ to či ono chci
...
Jednou přijde chvíle, kdy se to začne dařit
Magická, zázračná chvíle, kdy se druhý zlobí,
pláče nebo trucuje a já se přesto cítím
velmi dobře
Vím, že druhého uspokojit nelze a že
mechanickým a upachtěným plněním přání druhých
situaci jen zhoršuji a dostávám všechny
do neplodného zacyklení
...
Pokud už mám zpracovány vlastní programy oběti,
mohu se stát konstruktivní silou, která
v zátěžových okamžicích cítí vlastně potěšení
- z vlastního nadhledu, soucítění a poctivosti,
se kterou pomáhám druhým uvědomovat si
své hlubší potřeby, stavět se na vlastní nohy
a poctivě hledat dospělá řešení pro všechny
...
Potřebuji se smířit s tím, že druhý se mnou,
aspoň občas, nespokojený bude, že to
jinak být nemůže
Potřebuji se být schopen usmát tomu, že
i já sám občas padnu zpět do osidel
dětského smýšlení a prostě budu mít
obrovskou CHUŤ cítit se jako oběť, jako
uplakaný či rozzlobený jediný spravedlivý
...
A při tom všem kráčet dál po oné nové cestě,
kdy se okamžiky nesouladu a nespokojenosti
nedramatizují, ale využívají pro lepší pochopení
toho, co já či druhý potřebujeme skutečně,
v hloubce
Protože zvědoměná nespokojenost je vždy
příležitostí k růstu
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz
Nejbližší víkendový workshop rodinných konstelací a limbického přepisu se uskuteční 19. - 21.9.2019 (od pátku večer). Detailní pozvánku najdete zde:
https://www.ivetahavlova.cz/kopie-vikendove-konstelace-15-17-3