Partnerovi není možné vyhovět

Zásobárna našich nelibostí nasbíraných v dětství

je nekonečná

Vadí nám, když si nás všímají málo a vadí nám,

když jsou nám za patami

Vadí nám, když nás dost neoceňují, ale

když nás oceňovat začnou, zlhostejníme

nebo jim to nevěříme

Chceme mít větší slovo, ale když si ho vydobudeme,

máme pocit, že je všechno na nás

a cítíme se přetížení

Seznam je nekonečný

...

Nejde totiž o jednotlivosti, jde o

onen hlavní nápěv naší emoční krajiny,

o návyk na pocit neuspokojení

...

Druhého proto nelze uspokojit tím, že se

budu snažit vyplnit to, „co říká, že si přeje“

To vede jen k vyčerpání a u protějšku

k věčnému hledání ideálu, navyšování

zdánlivých potřeb a růstu nespokojenosti

...

Uspokojit druhého, tedy aspoň částečně zklidnit

onen vnitřní třas z nekončících ataků neklidu

a nespokojenosti můžu jen tím, že mu pomůžu

uvědomit si „faleš“ oněch emočních poryvů

a jejich následných racionalizací

...

Pomoci mu mohu tím, že zůstanu stát v klidu

a bez vlastních spirál vin či hněvu

Tím, že se zorientuji v džungli svých vlastních

skutečných potřeb a zástupných rovin požadavků

Tím, že lépe porozumím svým zdánlivě nelogicky

a neustále se měnícím potřebám,

vnitřním konfliktům, nejasnostem ohledně toho,

co skutečně chci a co se teprve učím chápat,

ve vlnách a na partnerovi

tím, že intenzivně cítím, co nechci

...

Pak se mohu přestat v poryvech viny či strachu

vrhat do uspokojování požadavků lidí kolem sebe

či proti nim bojovat nebo se stahovat

Mohu jim pomoci uvědomovat si hlubší rovinu

oněch požadavků, ono „proč“ to či ono chci

...

Jednou přijde chvíle, kdy se to začne dařit

Magická, zázračná chvíle, kdy se druhý zlobí,

pláče nebo trucuje a já se přesto cítím

velmi dobře

Vím, že druhého uspokojit nelze a že

mechanickým a upachtěným plněním přání druhých

situaci jen zhoršuji a dostávám všechny

do neplodného zacyklení

...

Pokud už mám zpracovány vlastní programy oběti,

mohu se stát konstruktivní silou, která

v zátěžových okamžicích cítí vlastně potěšení

- z vlastního nadhledu, soucítění a poctivosti,

se kterou pomáhám druhým uvědomovat si

své hlubší potřeby, stavět se na vlastní nohy

a poctivě hledat dospělá řešení pro všechny

...

Potřebuji se smířit s tím, že druhý se mnou,

aspoň občas, nespokojený bude, že to

jinak být nemůže

Potřebuji se být schopen usmát tomu, že

i já sám občas padnu zpět do osidel

dětského smýšlení a prostě budu mít

obrovskou CHUŤ cítit se jako oběť, jako

uplakaný či rozzlobený jediný spravedlivý

...

A při tom všem kráčet dál po oné nové cestě,

kdy se okamžiky nesouladu a nespokojenosti

nedramatizují, ale využívají pro lepší pochopení

toho, co já či druhý potřebujeme skutečně,

v hloubce

Protože zvědoměná nespokojenost je vždy

příležitostí k růstu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Nejbližší víkendový workshop rodinných konstelací a limbického přepisu se uskuteční 19. - 21.9.2019 (od pátku večer). Detailní pozvánku najdete zde:

https://www.ivetahavlova.cz/kopie-vikendove-konstelace-15-17-3

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon