Toužící vs. vyhýbavý: O vzájemné závislosti
Už mnohokrát jsem psala o rozdílné strategii přežití
těchto dvou typů lidí
Toužící (v psychologické terminologii „úzkostný“)
se v reakci na nekonzistentní blízkost mámy
v útlém dětství, úzkostně snaží
zůstat svému partnerovi nablízku
Člověk s vyhýbavou citovou vazbou se už v dětství
„rozhodl“, že blízkost je tak bolestná, že bude lépe
nikoho nepotřebovat a prakticky nemít citové potřeby
Tuto kapitolu uzavřel, knihu blízkosti zabouchnul,
zahodil klíč a opevnil se v sobě
…
Vyhýbavý člověk proto může při pohledu zvenčí
vykazovat vysokou míru samostatnosti
po každé myslitelné stránce
Pokud se ocitne ve vztahu, prosazuje „funkční blízkost“,
tj. dělbu práce, plánování a perfektní realizaci
Pokud je jeho zranění ještě hlubší a strategie přežití
spočívá v disociaci, pak se prostě jen přemisťuje
z místa na místo, odchází, znovu přichází, jen na skok,
či mizí ve svém vnitřním světě
…
Svůj protějšek zdánlivě potřebuje ke svému životu
daleko méně, než člověk s toužící vazbou
…
Energie úzkostného typu je totiž mnohem kolísavější
Je bytostně závislý na tom, jak ho jeho partner přijímá
Pokud se cítí nemilovaný, hroutí se, prožívá drama
Tolik touží po lásce a tolik se hrozí toho, že by ho
už partner neměl rád, že se mu brzy situace zdá
NAPROSTO neúnosná, propadá se do černých myšlenek,
myslí na rozchod, na nejhorší… a pak někdy stačí
jeden úsměv, vstřícná věta partnera
a rázem je vyveden z předsálí pekla a vše
je zapomenuto, až zázračně se mu okamžitě uleví
Opět je ve vzdálenosti od partnera, která ho utěšuje,
uklidňuje a vztah pokračuje
…
Jeho energie je tedy bytostně závislá
na energii partnera
To vyhýbavý se už v dětství rozhodl spoléhat
jen na vlastní energii, a proto s ní umí lépe hospodařit
Jeho energetický okruh začíná i končí v něm samém
Je na reakci druhého méně závislý
Utěšuje se stažením do sebe, odpojením, nevyžaduje
konkrétní, hluboce prožité, citové projevy druhého
….
Úzkostnému se proto zdá, že jeho vyhýbavý partner
má něco velmi cenného, co on sám nemá
Stabilitu, schopnost lehce se přehoupnout
přes černé jámy zoufalství, do kterých on sám tolik padá
Připadá mu, že bez tohoto partnera by se neuměl
udržet v životaschopné rovině existence, že by se
neuměl vracet ze svých hlubokých propadů
…
Ve skutečnosti však vyhýbavému chybí něco
ještě důležitějšího
Léta si toho nemusí povšimnout, pokud ale,
řízením osudu, skončí v dlouhodobějším vztahu
s toužícím, začíná pociťovat, že zase toužící má
něco důležitého, co by mu v životě chybělo
Něco až syrově reálného, živoucího, živého,
co neumí pojmenovat
Když to pojmenujeme za něj, chyběl by mu úzký
kontakt s někým, kdo cítí sám sebe a dožaduje se
naplnění svých citových potřeb
Ona základní, možná v projevu dětská, ale krásná
chuť k životu ve dvou
a radování se z okamžiků spojení
…
Oba jsou udržováni ve vztahu nezdravé závislosti,
plné neporozumění a bolesti
Teprve až rozpoznají a částečně ozdraví
svůj neurotický rys, mohou se stát
na sobě nezávislejšími, pravdivějšími,
citově vyrovnanějšími (ano, i vyhýbavý se cítí
nemilován, pokud neumyjete nádobí)
a užívat si každý sám sebe,
svého života i společného prolínání
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz