Toužící vs. vyhýbavý: O vzájemné závislosti

21/06/2019

Už mnohokrát jsem psala o rozdílné strategii přežití

těchto dvou typů lidí

Toužící (v psychologické terminologii „úzkostný“)

se v reakci na nekonzistentní blízkost mámy

v útlém dětství, úzkostně snaží

zůstat svému partnerovi nablízku

Člověk s vyhýbavou citovou vazbou se už v dětství

„rozhodl“, že blízkost je tak bolestná, že bude lépe

nikoho nepotřebovat a prakticky nemít citové potřeby

Tuto kapitolu uzavřel, knihu blízkosti zabouchnul,

zahodil klíč a opevnil se v sobě

Vyhýbavý člověk proto může při pohledu zvenčí

vykazovat vysokou míru samostatnosti

po každé myslitelné stránce

Pokud se ocitne ve vztahu, prosazuje „funkční blízkost“,

tj. dělbu práce, plánování a perfektní realizaci

Pokud je jeho zranění ještě hlubší a strategie přežití

spočívá v disociaci, pak se prostě jen přemisťuje

z místa na místo, odchází, znovu přichází, jen na skok,

či mizí ve svém vnitřním světě

Svůj protějšek zdánlivě potřebuje ke svému životu

daleko méně, než člověk s toužící vazbou

Energie úzkostného typu je totiž mnohem kolísavější

Je bytostně závislý na tom, jak ho jeho partner přijímá

Pokud se cítí nemilovaný, hroutí se, prožívá drama

Tolik touží po lásce a tolik se hrozí toho, že by ho

už partner neměl rád, že se mu brzy situace zdá

NAPROSTO neúnosná, propadá se do černých myšlenek,

myslí na rozchod, na nejhorší… a pak někdy stačí

jeden úsměv, vstřícná věta partnera

a rázem je vyveden z předsálí pekla a vše

je zapomenuto, až zázračně se mu okamžitě uleví

Opět je ve vzdálenosti od partnera, která ho utěšuje,

uklidňuje a vztah pokračuje

Jeho energie je tedy bytostně závislá

na energii partnera

To vyhýbavý se už v dětství rozhodl spoléhat

jen na vlastní energii, a proto s ní umí lépe hospodařit

Jeho energetický okruh začíná i končí v něm samém

Je na reakci druhého méně závislý

Utěšuje se stažením do sebe, odpojením, nevyžaduje

konkrétní, hluboce prožité, citové projevy druhého

….

Úzkostnému se proto zdá, že jeho vyhýbavý partner

má něco velmi cenného, co on sám nemá

Stabilitu, schopnost lehce se přehoupnout

přes černé jámy zoufalství, do kterých on sám tolik padá

Připadá mu, že bez tohoto partnera by se neuměl

udržet v životaschopné rovině existence, že by se

neuměl vracet ze svých hlubokých propadů

Ve skutečnosti však vyhýbavému chybí něco

ještě důležitějšího

Léta si toho nemusí povšimnout, pokud ale,

řízením osudu, skončí v dlouhodobějším vztahu

s toužícím, začíná pociťovat, že zase toužící má

něco důležitého, co by mu v životě chybělo

Něco až syrově reálného, živoucího, živého,

co neumí pojmenovat

Když to pojmenujeme za něj, chyběl by mu úzký

kontakt s někým, kdo cítí sám sebe a dožaduje se

naplnění svých citových potřeb

Ona základní, možná v projevu dětská, ale krásná

chuť k životu ve dvou

a radování se z okamžiků spojení

Oba jsou udržováni ve vztahu nezdravé závislosti,

plné neporozumění a bolesti

Teprve až rozpoznají a částečně ozdraví

svůj neurotický rys, mohou se stát

na sobě nezávislejšími, pravdivějšími,

citově vyrovnanějšími (ano, i vyhýbavý se cítí

nemilován, pokud neumyjete nádobí)

a užívat si každý sám sebe,

svého života i společného prolínání

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv