TEST: Jak rodiče budovali vaši nezávislost a kompetence?
1. Ptali se vás na názor a respektovali ho?
2. Nechali vás rozhodovat nebo spolurozhodovat o vašich záležitostech?
3. Dávali vám spoustu času a nevtíravou pomoc u rozhodování?
4. Podporovali vaše experimentování a živě se zajímali o pokusy, které selhaly (Podívejme, rozlitý čaj, tady je nějaká zajímavá informace o prstících, povídání a hraně stolu, co nás to učí?)?
5. Žádali vás o podíl na domácích pracích respektujícím, pozitivním a pochopitelným způsobem rozvíjejícím svědomí (jsme v tom spolu a chceme to tu mít hezké)?
6. Měli jste určitý prostor rozvrhnout si práci, kterou jste měli doma za úkol?
7. Měli radost z vaší schopnost obhájit si odlišný názor (nejen když jste vyhovovali jejich přáním)?
8. Zajímali se o váš život i v těch bodech, který pro ně nebyl přímo zajímavý nebo užitečný (to znamená neignorovali to, co nebylo v jejich plánech)?
9. Podporovali vás ve vašich volbách a diskuse o nich vedli respektujícím způsobem (to znamená, nevyjadřovali se negativně nebo pochybovačně o vašich kamarádech, později partnerech, zájmech, radostech, rozhodnutích)?
10. Uměli se sami postarat o své potřeby a hezký životní pocit (tedy ve vás v příliš mladém věku nevzbudili nezdravý soucit a pocit viny, že se zajímáte o své potřeby)?
Každé NE je důležitá informace o tom, ve které části vaší psychiky chybí kompetence pro dospělý život. Na čem pracovat, co rozvíjet.
Jeden z mých blízkých přátel vyplnil tento dotazníček, který jsem dnes ráno uveřejnila na Facebooku. Přetiskuji ho tady, dává ten pravý kontext k otázkám... Ukazuje, jak rodinná tradice a výchovný styl nenápadně člověka zbaví spontánnosti, odvahy, iniciativy, zájmu, pocitu rovnoprávnosti a vlastní hodnoty, radosti a hravosti. Můj kamarád je už dnes na cestě k nezávislosti a dobrému pocitu ze sebe, několik let na tom intenzivně pracuje. Na začátku pro něj, a pro nás všechny, je ale obtížné si vůbec uvědomit, kde máme deficity. Nic jiného než prostředí naší rodiny jsme neznali a v dospělosti se nové možnosti, jak cítit a jednat pak přes tento filtr hledají obtížně. Já ale věřím, že se přes své apatie, zahanbení, pocity viny, nedostatečnosti, nekompetence, chybějící směřování v životě každý může dostat dál. Díky, příteli, za sdílení.
1. Ptali se vás na názor a respektovali ho?
- většinou se vše odehrávalo ve smyslu - "tak to bude a žádná diskuse". Máma se někdy ptala, ale když jsem odpověděl jinak než očekávala, tak mě přemlouvala, abych se rozhodl jinak.
To přemlouvání mi bylo nepříjemné, tak jsem zvolil strategii - vycítit, co potřebuje a odpovědět tak, jak očekává, abych měl "klid".
Ohledně otce - většinou se neptal, ale vzpomínám si alespoň na menší věci, že se třeba ptal, když mi dával oběd, jestli chci přidat.
2. Nechali vás rozhodovat nebo spolurozhodovat o vašich záležitostech?
- souvisí s ad 1), většina věcí mi byla tak nějak jedno - vybavení do školy, oblečení, kam se pojede, ...
3. Dávali vám spoustu času a nevtíravou pomoc u rozhodování?
- no, říkali, že jsem pomalejší :-). Pomoc byla vtíravá ze strany mamky a nekompromisní ze strany otce.
4. Podporovali vaše experimentování a živě se zajímali o pokusy, které selhaly (Podívejme, rozlitý čaj, tady je nějaká zajímavá informace o prstících, povídání a hraně stolu, co nás to učí?)?
- ohledně rozlitého čaje - vybavuji se reakce - seřvání ( otec ) a úklid místo mě ( mamka ) a z toho vzniklé přesvědčení "když udělám chybu, zasloužím si trest, seřvání a nejsem schopen si tu svou chybu po sobě napravit ) - místo - udělal jsem chybu, OK - jak ji můžu napravit a jak se z ní můžu poučit ?
Taky si vybavuji, jak se mamka bála, že se mi něco stane, tak mě k ničemu samotného moc nepouštěla a většinu věcí dělala za mě, zametala mi cestičku.
Otec po mě párkrát chtěl pomoc ohledně praktických věcí, ale nešlo mi to, dělal jsem chyby, tak otec žádání o pomoc vzdal a dělal si většinou vše sám a já sám se do ničeho moc nehrnul ( ze strachu, že něco pokazím a budu seřván ).
5. Žádali vás o podíl na domácích pracích respektujícím, pozitivním a pochopitelným způsobem rozvíjejícím svědomí (jsme v tom spolu a chceme to tu mít hezké)?
- ohledně tohoto ze strany otce - každou sobotu dopoledne úklid - utírání prachu na policích - bez diskuse ( nebavilo mě to dělat tak často - tak často sundávat a zas nadávat ty angličáky :-( ), a vysávání ...
- z mamky jsem cítil: "udělám to za tebe, ale očekávám za to vděčnost a lásku. Když jsem to neuměl nebo nebyl schopen, přišly výčitky.
6. Měli jste určitý prostor rozvrhnout si práci, kterou jste měli doma za úkol?
- ne, byl dán přesný čas, úkoly a postup
7. Měli radost z vaší schopnost obhájit si odlišný názor (nejen když jste vyhovovali jejich přáním)?
- ne, při odlišném názoru přišlo většinou odsuzování a přemlouvání
( zajímavé je, že jsem cítil odsuzování a přemlouvání, když jsem se ještě ani nedostal ke slovu, tzv. odsuzování předem, předpoklad, že mám jiný názor, ... později jsem raději svůj názor vzdal, protože to bylo pro mě nepříjemné, chtěl jsem se tomu vyhnout )
8. Zajímali se o váš život i v těch bodech, který pro ně nebyl přímo zajímavý nebo užitečný (to znamená neignorovali to, co nebylo v jejich plánech)?
- mám pocit, že mamka se mě ptala na můj život - a když jsem odpovídal to, co se jí nelíbilo, tak přišla snaha mě přemluvit, "domluvit mi" nebo i ovlivnit okolí ( v čemž jsem se necítil moc bezpečně ), takže jsem pak už o svém životě s mamkou nechtěl mluvit.
Otec se moc nezajímal, jen občas dával "nevyžádané rady".
9. Podporovali vás ve vašich volbách a diskuse o nich vedli respektujícím způsobem (to znamená, nevyjadřovali se negativně nebo pochybovačně o vašich kamarádech, později partnerech, zájmech, radostech, rozhodnutích)?
- v tomto jsem necítil nesvobodu - možná proto, že jsem se snažil vycítit, jací kamarádi by rodičům vyhovovali.
Ještě v cca 23 letech jsem se ptal rodičů, jestli můžu odjet za prací z Ostravy do Prahy. Řekli, že to nechají na mě, ale později mi mamka řekla, že to byla chyba. Věřila, že to v Praze nezvládnu a vrátím se domů :-).
Ohledně manželky jsem se jich neptal - později mi říkali, že si jim nezdála, ale neřekli mi to.
10. Uměli se sami postarat o své potřeby a hezký životní pocit (tedy ve vás v příliš mladém věku nevzbudili nezdravý soucit a pocit viny, že se zajímáte o své potřeby)?
- mamka mi nedávno řekla, že měla deprese z toho, že nemohla sehnat práci a že byla unavená a když jsme jako děti usnuli, tak spala taky ( což myslím, že je dobré ), ale měla tendence se pro nás obětovat - a když nepřišla vděčnost, tak byla naštvaná.
- otec byl pracant - myslím, že při práci občas trpěl. Ale vzpomínám si, že odpočívat uměl taky - na balkóně nebo na zahradě.
( Zajímavé je, jak se mé odpovědi na tyto otázky pořád projevují v mém životě, i když už je mi přes 40 :-). )
www.ivetahavlova.cz
Na mém nejbližším víkendovém workshopu Hranice v partnerských vztazích. https://www.ivetahavlova.cz/hranice-v-partnerskem-vztahu Od pátečního večera do nedělního odpoledne (2. - 4.8.2019) budeme prakticky pracovat právě i s tématy zdravé autonomie.