Proč v životě nemáme to, co chceme
To, co v životě máme, není to, po čem toužíme,
ale to, co máme ve svých
tělesných, pohybových, emočních a myšlenkových mapách
…
Dnešní neurobiologie a moderní traumatologie ví,
že člověk je ve stresových situacích řízen
přednastavenými reakcemi těla, většinou
vytvořených výchovou a dalšími zážitky z dětství
Na užití vyšších funkcí mozku
(racionální myšlení šedou kůrou mozkovou)
nemá člověk pod stresem dostatečnou kapacitu
…
Přijde spouštěč, nějaká situace připomínající
situaci z dětství a tělo zaujme obranný postoj
Ten může inklinovat spíš k zamrznutí, útěku či útoku
Tedy tělo se stáhne anebo zhroutí
Energie začne růst nebo klesat
Stojíme pevně a rovnovážně anebo se zkroutíme
Dodáme si sílu dechem anebo dech potlačíme
Oči se ostře upnou k cíli a tělo propojí v souhře
svalů a pohybů končetin… anebo se pohled rozmlží,
různé tělesné partie rozpojí a různé impulzy
jdou v těle proti sobě
A tak dále
…
Naučená reakce těla nastoupí v řádu setin sekundy
a teprve poté začneme klíčovat, proč se cítíme,
jak se cítíme
Identifikujeme emoci, tedy pocit těla
(protože například stažení spojené s určitým
lechtavým pohybem a pulzováním v oblasti krku
jsme se naučili nazývat lítostí) a pak
začneme přemýšlet, kdo nám teď právě křivdí
Naše tělo je už od dětství naprogramováno
se při určitém, aspoň přibližně podobném
vizuálním či jiném vjemu zachovat určitým způsobem
a emoce a myšlení jen mechanicky následují
…
Jakýkoliv vnitřní pocit, pohybový návyk, postura těla,
svalový tonus, sklon hlavy, ramen, vyhřezlé obratle,
vpáčené obratle, vystrčený zadek, předozadní či levopravá
nerovnováha… (ať už se dostavují v typové situaci
nebo je máme setrvale) reagují na situace z minulosti
a vytvářejí stále stejné emoce a myšlenky,
- a tím i jednání a výsledek -
v současnosti
…
Změny v těle vytvářejí změny v životě
Nedají se však vnutit mechanisticky, například
táhnutím ramen dozadu, strojovým napřimováním se,
zatínáním břicha a podobně – tím se jen dále prohlubuje
disociace, tedy rozpojení spontánního impulzu
a následného pohybu
…
Když jsme byli malí, nedovolili nám například svobodně
prozkoumávat okolí
Jen co jsme se na všech čtyřech pohnuli
z mámina perimetru, přišlo okamžité, automatické
otočení dítěte zadkem ke dveřím, čelem k mámě
Tento pohyb se nám hluboce vtisknul a dnes,
když už například saháme po možnosti „otevřít dveře“
nějaké nové zkušenosti, přijde automatická obrátka
o 180 stupňů
…
Pokud nás rodiče necitlivě nutili
„následovat jejich záměry a pohyby“ ve starším věku,
mohlo dojít už k rozpolcení impulzů
mezi odevzdané splnění povinnosti a vnitřní odpor
V dospělosti pak takový člověk může naplno procítit
tento vzorec v podstatě u každé činnosti,
na kterou sáhne
Chce dodělat projekt, chce jít na tenis nebo ven,
ale paměťová stopa pro výkon naplánované činnosti
obsahuje i onu energii vyprahlé odevzdanosti
a temně doutnajícího odporu
…
Podobně máme v sobě vtisknuty vzorce pro
bouřlivou obranu svých hranic anebo pro okamžité
zbavení se vší energie a kolaps
Anebo pro živé a expanzivní naplňování svého
životního prostoru, anebo stažené, polomrtvé
potácení se mezi prostory druhých lidí
…
Tyto vzorce můžete objevit, jejich opětovným
vědomým znovuprožitím v bezpečném prostředí
je zbavit síly a s pomocí průvodce přepsat
v nový, život podporující, pohyb
a z něj vyplývající emoci a myšlenku
…
Vytvořte ve svém těle nový vzorec prožívání,
uvolněte prostor pro svobodné následování
přirozených impulzů, souhru v těle
(bez protiprogramů a protisil)
a vaše fyzická, emoční i mentální energie
se mnohonásobně zvýší a začne pracovat pro vás,
přesně ve směru vašich přání
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz
Srdečně Vás zvu na praktický workshop o vnímání a obydlení osobního prostoru a nastavení hranic, který se koná 2. – 4. srpna v Praze. Detailní pozvánku najdete zde https://www.ivetahavlova.cz/hranice-v-partnerskem-vztahu