Děkuji, žes mi způsobil špatné pocity

Když někdo říká, že se mu něco nelíbí, zraňuje ho nebo cokoliv na vás kritizuje a nepřichází zároveň s vysvětlením nebo nabídkou spolupráce vedoucí řešení, ještě není zralý.

Je to ale pro něj skvělá fáze růstu, kterou potřebuje projít, aby si na tom, co nechce, uvědomil, co chce. A následně si postupně si začal uvědomovat, že není bezmocný, že může pracovat na tom, aby se situace změnila.

Neumí ještě brát tyto nelibosti nebo bolesti jako informaci, ale alespoň ji komunikuje navenek. Zatím ještě bezmocně a s emocí: Bům, TY děláš to a to. Co s tím uděláš? Uznáš, že jsi špatný? Změníš se? Co uděláš? Čekám.

V další fázi člověk tyto nelibosti vítá jako informaci, která konečně přišla. Buď jsem se přestal potlačovat a konečně cítím, co skutečně cítím. Anebo zažívám novou situaci a emoce s tím spojené, protože jsem expandoval v životě a jsem ve sféře, kde jsem ještě nebyl.

A můžu druhému poděkovat: Díky tobě jsem si uvědomil, že vytvářím situace, kdy (například) vyklidím prostor, příliš vyčkávám, co pro mě připraví druzí, anebo se snažím převzít kontrolu, pečovat o druhé, být potřebný, být zábavný, nevyčnívat… a tím pak vytvářím situace, které se mi nelíbí.

Tentokrát jsem asi zašel už moc daleko, a proto přišel silný pocit nelibosti. Stalo se to možná proto, že mi na tobě až příliš záleží a omezil (nebo vydal) jsem se víc, než jindy… Anebo jsi mi připomněl někoho z mé minulosti (třeba přísného tátu), a tak vystoupil na povrch můj vzorec strachu a začal jsem se potlačovat tolik, že jsem si toho konečně musel všimnout… Anebo jsi pro mě natolik důvěryhodný, bezpečný, že jsem se mohl lépe podívat do sebe a konečně si troufnout se ozvat.

V každém případě jsou to všechno moje emoce, moje vzorce a ty ses stal pouze někým, kdo mi konečně pomohl tyto vzorce vidět.

Až vám někdo příště způsobí nelibé pocity, počkejte, zůstaňte s nimi, pochopte je… a potom řekněte druhému: Děkuji ti za tuto informaci. Zase jsem uviděl o kousek jasněji, jak zvu druhé dovnitř svých hranic (popřípadě sám nechtíc narušuji hranice druhých). Je to to nejcennější, cos mi mohl dát.

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz