top of page

Naučená bezmoc aneb Vytváření dynamické rovnováhy

Každý si v sobě neseme mnoho polo či zcela

zapomenutých vzpomínek na nepříjemné momenty

či dokonce křivdy dětství a dospívání

S těmi jsou spojeny pocity nevraživosti

Můžeme mít o sobě jakkoliv idealizovanou představu

- že jsme pohodáři, že nám nic nevadí –

ale tyto malé nespokojenosti v nás jsou

a stále čekají na možnost se projevit

Říká se, a i já to tvrdím ve svých článcích,

že „všechno je naše“ – ve smyslu:

každá emoce, zvlášť je-li silná, je založena

na tom, že pro ni máme v sobě „mapu“

Známe ji a pokud se v okolí objeví podnět, který je

v naší vnitřní mapě s touto emocí spojen,

propojí se drátky a jako na pružince vyskočí

ona nálada

Může to být nervozita, podráždění,

smutek, vztek, cokoliv

Většinou je součástí balíčku takzvané

naučené bezmoci

NAUČENÁ BEZMOC je pozůstatek dětství

V určitých situacích jsme byli nepochopeni,

naše potřeby nebyly plně uspokojeny

(logicky, je to nadlidský úkol)

anebo jsme cítili ponížení, zradu, opuštění

A byli jsme děti, neuměli jsme sami

svou situaci napravit, dokonce ani vysvětlit

a naši rodiče často nebyli schopni se

emočně regulovat a neměli dobré „mapy“

pro to, jak být rodičem

A tak jsme se naučili při kdekteré situaci

cítit podprahově bezmoc, která se na povrchu

projevuje špatnou náladou a

nekonstruktivním chováním

Tuhle jsem strávila den s blízkým člověkem

Základní nálada mého dne byla určitá nervozita

Některé z mých pravidelných úkolů a činností,

které zajišťují mou každodenní rovnováhu

totiž stály, stagnovaly a tím i moje psychická

kapacita pro zvládání drobných podráždění klesla

A onen mně blízký člověk, byl tím nejbližším,

vděčným zrcadlem

Vycítila to a začala se projevovat submisivně

Ptát se, ověřovat si svolení k banálním věcem

Narazila jen na mou nevoli

Podrážděná a nevědomá jsem cítila pouze,

že mi tím odebírá energii, že je to zatěžující,

že se chová jako dítě

Potom se přesunula do aktivnější polohy,

začala dávat návrhy

Tentokrát můj automat – protiva, můj zacyklený

jukebox, začal přehrávat jakýsi šlágr o tom,

že mi nerozumějí a cosi mi vnucují

Nakonec už nevěděla kudy kam a zkusila

lehkou dominanci

Kupodivu, ta mě energeticky zatěžovala nejmíň

(trochu alarmující vidět, že míň

svobodného prostoru je menší zátěž 😊 ),

no ale zase ten pocit nutnosti se bránit, že?

Ten nevědomý chaos trval dobrých 40 minut

Nic nebylo dobře. Moje nálada byla daná.

A druhý člověk s tím nemohl udělat nic, jen já.

A čím vstřícnější (v podbízivé, nedospělé rovině)

v dané chvíli vaši blízcí jsou, tím hůře.

Tím větší zmatení a nevraživost.

Několik desítek minut nevědomosti

Ale před lety to byly dny, měsíce a roky

Každý v sobě máme tato místa, naplněná

mlhou a touhou se zlobit

„Promiňte mi, všichni moji blízcí,

že vám občas na sebe neumím dát návod.

Promiňte mi, že občas nemám ani kapacitu

říct vám, že problém je na mojí straně.

Postarejte se, prosím přednostně o sebe a

uhajte si své hranice.

Omezte mi možnost projikovat si

své pocity do vás, zacyklit se.

Moc mi tím ulehčíte práci.

A vaše zdravá sebeúcta, odvaha postarat se

o své blaho a zůstat v pásmu pohody,

mi pomohou nejvíc…

Nejsem anděl, jak jsem si dřív myslela.

Nejsem ani hříšník, jak jsem

v okamžicích propadů věřila.

Všechno tohle je normální. Jednou

pomůžeš ty mně a podruhé já tobě.

Spolu dokážeme udržovat

dynamickou rovnováhu.

Už se to děje.“

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page