Vzory v rodině (jak získávat i ztrácet energii, komunikovat apod.)
Recept na to, jak žít a být s druhými lidmi
se v každém z nás utvářel postupně
První odstavec napsaly
už předchozí generace naší rodiny (DNA)
Další řádek zaobstaral styl poporodního bondingu
(kůže na kůži s matkou),
který nám byl nebo nebyl dopřán v porodnici
Potom pero převzal pan Attachment, neboli způsob,
jakým byla máma se svým kojencem
a mladším batoletem schopná navázat spojení,
niternou či méně niternou a slastnou citovou vazbou
A nakonec nastoupily výchovné snahy rodičů
a jejich vlastní životní a komunikační styl
V době, kdy jsme nastoupili do školy,
jsme měli smontován jakýsi podvozek, na který
se v novém prostředí dalo, více méně, nastavit
jen to, na co bylo dole připraveno „udělátko“
...
Naše myšlenky a chování jsou jen špičkou ledovce
Určují je proudy informací, které plynou v těle
pod úrovní našeho vědomí
Naše kapacita pro mezilidský kontakt
je například silně ovlivněna kvalitou produkce
určitých hormonů a cestičkami,
které si v našem těle volí elektrický signál, který
nese informaci: „Hle, dívá se na mně člověk!“
Tyto autopilotní (autonomní) reakce
jsou nastaveny, mimo jiné, právě už prvními chvílemi
strávenými s mámou po porodu
(a ve skutečnosti často dokonce dřív,
tedy v jejím lůně a při porodu)
...
Dnes ale nechci mluvit o DNA, ani o attachmentu
(teorii rané citové vazby), ale o vzorech,
které přebíráme později od rodičů
Neprobíhá to vůbec čitelně a přímočaře:
„Hm, tohle je fajn, to si nechám.“ Nebo
„Takový nikdy nebudu.“
Kdepak, vše se opět děje podprahově
Děti kopírují nejen komunikační styl, ale hlavně
energetické nastavení rodičů, jejich způsob
nabíjení i vybíjení energie – často prostřednictvím
různých závislostí či konfliktů
A pokud nemáme ve své psychice silné protiprogramy,
jsme schopní vědomě či nevědomě
přepínat mezi máminým a tátovým stylem
...
Můžu okopírovat například mámin styl:
Je skoro apatická, bez energie – z té ji vyburcuje
jen manželovo stupňující se překračování jejích hranic
- až vše skončí výbuchem a máminým dočasným
prolomením vrstev apatie
Je jasné, že tato žena si už z dětství nese vzorec
chránit se vymizením a pokud by nebyla vyburcována,
prožila by život v hibernaci
Její dítě pak může mít v dospělosti stejný vzorec
a divit se, proč má tak „násilné“ partnery
...
Když už jsme u tohoto příkladu, pak by mohlo být
zajímavé uvědomit si například to, že toto dítě
znalo z rodiny jen stavy:
1. Kdy se nic neděje, máma je nedostupná, táta doutná
2. Táta doutná víc, dusno je nesnesitelné
3. Výbuch, který je vlastně osvobozením, protože...
4. ... táta je po něm chvíli zase uvolněný a máma má energii
A tak může mít toto dítě, když dospěje,
nevědomě pozitivní vztah k eskalaci napětí
...
Dále si z rodiny odnášíme matrici pro, například,
vědomí svého místa: blízko mámy, blízko táty,
co nejdál od mámy, co nejdál od táty, uprostřed
mezi mámou a tátou jako nárazník, vždy ve středu,
vždy na nejvzdálenější periferii, neviditelný,
šťastný, když neviditelný, marně usilující o pozornost...
...
Anebo matrici pro mluvení: štěbetáme o ničem,
uhlazujeme hrany potenciálních konfliktů
i jen rozdílných názorů, máma mluví a my posloucháme,
táta mluví a všichni poslouchají, nikdo nemluví,
všichni mluví a nikdo neposlouchá, o problémech
se nemluví, co slovo, to ponížení, kritika či „jen“
výsměch (takže rádoby vtipné, přitom bolestné
vtipy, jsou tou nejlepší formou kontaktu, kterou
máme v rejstříku)...
...
Anebo matrici pro vnímání potřeb:
V rodině je třeba několikagenerační tradice
popírání vlastních potřeb a tedy
neporozumění potřebám druhých
Anebo zaměření jen na vlastní potřeby (protože
v dětství zažitá křivda ospravedlňuje vše)
Či zaměření na potřeby druhých
Třeba taky výsměch, potřeby jsou považovány
za změkčilost
...
Zkrátka je tu matrice na všechno, co je podstatné,
co tvoří kostru prožívání
...
Omezená mapa světa, která se tváří,
že je přesná, že zahrnuje všechny světadíly
A náš velký úkol a taky můj osobní úkol,
který jsem si vytkla, je studiem, pozorováním,
prací na sobě pochopit, kde jsou její
bílá místa a postupně je zaplnit lesy, městy,
lidmi, parníky, vyskakujícími delfíny,
teplými spodními proudy a na nich plynoucími
vřelými city a pěknými myšlenkami a činy
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz
