Nezralé NE a zralé NE

NEZRALÉ „NE“ A ZRALÉ „NE“

Nezralé NE, tedy nevyhovím, neudělám protože jsi zlý a nemám tě rád, mně využíváš, se cítím manipulován, se cítím tlačen, ti nebudu sloužit, z toho nic nemám, celoživotně nemám chuť, protože … … „pro mě taky nikdo nic neudělal“ a podobně … Je snad zbytečné připomínat, že kdo se například cítí manipulován (tedy je terčem někoho, kdo se bojí říci si o naplnění svých potřeb napřímo) nebo tlačen (je terčem někoho, jehož výchova umožnila říkat si napřímo, byť zlobně), si jen na projekčním plátně života prožívá svůj vnitřní svět - dětský pocit, že jsem bezmocný a druzí si se mnou

mohou činit, co jim libo Tento pocit je samozřejmě klamný … Nezralé NE taky často přichází příliš pozdě Tedy, bojím se disharmonie, konfliktu, a tak držím, nic neříkám, vzbuzuji dojem, že vyhovím anebo opravdu vyhovuji … a teprve, když ve mně dostatečně nakyne odpor, natlakuje se energie odporu a převáží nad strachem z konfliktu, vybuchnu … Toto bývá stále dokola opakovaný taneček Na to, abych řekl NE, „potřebuji“ nejdřív proti své vůli říkat ano, trpět, abych v sobě vyburcoval síly říci NE Ono NE je potom bouřlivé, hromové, zlobné, je to konflikt jako hrom, který nám ničí vztahy … Jakmile přerosteme hradby svých dětských programů, přestaneme si myslet, že jsme vystaveni napospas rozmarům a náladám druhých Přestaneme bezmyšlenkovitě sloužit, jen aby se na mně druhý nezlobil nebo mě neopustil Přestaneme těžit své momentální reakce z hlubinného vrtu svých dávných dětských bolístek a křivd A jsme připraveni začít říkat zralé NE … To znamená, že už umíme chápat kontext situace Rozumíme svým reakcím, dospělým, i těm dětštějším A rozumíme anebo chceme porozumět i motivaci druhého (Většina nároků, úkolování, kritiky a podobně, je mimochodem jen pokroucenou touhou po kontaktu člověka s vyhýbavou citovou vazbou) … Odpoutáme se od dávných modelů z rodiny, kde říci NE znamenalo pozdvižení, zesílený tlak na mně, třeba i ponižování, ochladnutí…. a vnímáme nevyhovění momentálním požadavkům druhého jako naprosto normální situaci, věčný taneček mezi potřebami a stavem energie dvou lidí … Proto už nemusíme sebrat všechny síly a slepě, nažhaveni do ruda či odkrveni do běla, se postavit „nepříteli“ … Prostě se mohu zastavit a vnímat situaci, vnější, ale hlavně svou vnitřní Podle toho, co zjistím, potom můžu říci něco jako: „Ani nevíš, jak bych byl rád, kdybych ti mohl vyhovět. Vidět tě spokojeného, že máš, co právě potřebuješ. Já na to bohužel právě teď nemám energii, anebo nemám energii na to, udělat přesně toto. Úplně cítím, jak mi jde energie dolů, když na to pomyslím. Ale chci, abychom byli spokojení, oba. Dej mi čas zjistit, co mi vlastně brání. A určitě najdeme způsob, jak se domluvit.“ … Pokud musíte často říkat, teď už zralé, NE, znamená to, že jste v předchozím období (týdnech, měsících, letech) zanedbali spoustu potřebné komunikace Nebyli jste transparentní, žili jste v područí svých programů poslušnosti nebo rebelie … Rozplést tu džungli bude vyžadovat čas a učení se novým návykům Snad nejdůležitějším z nich je právě to, že věci se neřeší rychle (tj. vymlčením = víme, že je vyřešeno, protože se řešit nebude, anebo přemožením druhého = odsunutím jeho pocitů stranou, tak jak nám to dělali rodiče) … Pokud se zralou komunikací teprve začínáte, připravte se na frustraci z komunikace „na etapy“ Jak vy, tak partner, totiž potřebujete doslova po kapkách prosáknout skrz staré vzorce, které slouží k vyhýbání se bolestnému zkoumání svých vlastních potřeb a strachů Potřebujete se naučit komunikaci nezadržovat, ani neurychlovat A až se vám to začne dařit, vaše energie i pocit sebeúcty vystoupají doslova ke hvězdám

Iveta Havlová www.ivetahavlova.cz