Nezralé NE a zralé NE

31/10/2019

NEZRALÉ „NE“ A ZRALÉ „NE“

Nezralé NE, tedy nevyhovím, neudělám
protože
jsi zlý a nemám tě rád,
mně využíváš,
se cítím manipulován,
se cítím tlačen,
ti nebudu sloužit,
z toho nic nemám,
celoživotně nemám chuť, protože …
… „pro mě taky nikdo nic neudělal“
a podobně

Je snad zbytečné připomínat, že
kdo se například cítí manipulován
(tedy je terčem někoho, kdo se bojí
říci si o naplnění svých potřeb napřímo)
nebo tlačen
(je terčem někoho, jehož výchova umožnila
říkat si napřímo, byť zlobně),
si jen na projekčním plátně života
prožívá svůj vnitřní svět - dětský pocit,
že jsem bezmocný a druzí si se mnou

mohou činit, co jim libo
Tento pocit je samozřejmě klamný

Nezralé NE taky často přichází
příliš pozdě
Tedy, bojím se disharmonie, konfliktu,
a tak držím, nic neříkám, vzbuzuji dojem,
že vyhovím anebo opravdu vyhovuji
… a teprve, když ve mně dostatečně nakyne odpor,
natlakuje se energie odporu
a převáží nad strachem z konfliktu,
vybuchnu

Toto bývá stále dokola opakovaný taneček
Na to, abych řekl NE, „potřebuji“ nejdřív
proti své vůli říkat ano, trpět, abych v sobě
vyburcoval síly říci NE
Ono NE je potom bouřlivé, hromové,
zlobné, je to konflikt jako hrom,
který nám ničí vztahy

Jakmile přerosteme hradby
svých dětských programů,
přestaneme si myslet, že jsme vystaveni
napospas rozmarům a náladám druhých
Přestaneme bezmyšlenkovitě sloužit, jen aby
se na mně druhý nezlobil nebo mě neopustil
Přestaneme těžit své momentální reakce
z hlubinného vrtu svých dávných dětských
bolístek a křivd
A jsme připraveni začít říkat zralé NE

To znamená, že už umíme chápat kontext situace
Rozumíme svým reakcím, dospělým, i těm
dětštějším
A rozumíme anebo chceme porozumět
i motivaci druhého
(Většina nároků, úkolování, kritiky a podobně,
je mimochodem jen
pokroucenou touhou po kontaktu
člověka s vyhýbavou citovou vazbou)

Odpoutáme se od dávných modelů z rodiny,
kde říci NE znamenalo pozdvižení,
zesílený tlak na mně, třeba i ponižování,
ochladnutí…. a vnímáme nevyhovění
momentálním požadavkům druhého
jako naprosto normální situaci, věčný taneček
mezi potřebami a stavem energie
dvou lidí

Proto už nemusíme sebrat všechny síly
a slepě, nažhaveni do ruda či odkrveni do běla,
se postavit „nepříteli“

Prostě se mohu zastavit a vnímat situaci,
vnější, ale hlavně svou vnitřní
Podle toho, co zjistím, potom můžu říci něco jako:
„Ani nevíš, jak bych byl rád, kdybych ti mohl vyhovět.
Vidět tě spokojeného, že máš, co právě potřebuješ.
Já na to bohužel právě teď nemám energii,
anebo nemám energii na to, udělat přesně toto.
Úplně cítím, jak mi jde energie dolů, když na to pomyslím.
Ale chci, abychom byli spokojení, oba.
Dej mi čas zjistit, co mi vlastně brání.
A určitě najdeme způsob, jak se domluvit.“

Pokud musíte často říkat, teď už zralé, NE,
znamená to, že jste v předchozím období
(týdnech, měsících, letech)
zanedbali spoustu potřebné komunikace
Nebyli jste transparentní, žili jste v područí
svých programů poslušnosti nebo rebelie

Rozplést tu džungli bude vyžadovat čas
a učení se novým návykům
Snad nejdůležitějším z nich je právě to, že věci
se neřeší rychle (tj. vymlčením = víme, že je
vyřešeno, protože se řešit nebude, anebo
přemožením druhého = odsunutím jeho pocitů stranou,
tak jak nám to dělali rodiče)

Pokud se zralou komunikací teprve začínáte,
připravte se na frustraci z komunikace „na etapy“
Jak vy, tak partner, totiž potřebujete
doslova po kapkách prosáknout skrz staré vzorce,
které slouží k vyhýbání se bolestnému zkoumání
svých vlastních potřeb a strachů
Potřebujete se naučit komunikaci
nezadržovat, ani neurychlovat
A až se vám to začne dařit, vaše energie
i pocit sebeúcty vystoupají
doslova ke hvězdám

 

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv