Jak komunikovat reálně a zrale

Chystám se na svůj večerní kurz Zralé komunikace

a přemýšlím, jak vysvětlit hlavní princip

Jak jednoduše vyložit, že kdykoliv cítím

negativní emoci, kterou nemám zpracovanou,

zareaguju automaticky jedním nebo druhým způsobem:

já jsem špatná nebo ty jsi špatný

...

Taky přemýšlím, jak slovy popsat pocit spojení

a jeho přerušení

...

Jak ukázat, že jen pokud mezi námi

proudí energie– dívám se na druhého,

aspoň po očku (abych se orientoval),

dýchám, poslouchám a cítím aspoň trošku

měkko kolem na hrudi, jsem ve spojení

Když se to nedaří, neměl bych předstírat

rozhovor a spolupráci

...

Pokud cítím, že jsem špatná

nebo ty jsi špatný... pokud cítím strach

nebo hněv, pokud tě vnímám jen jako ohrožení

nebo ubohou figurku,

nejsem kompetentní k rozhovoru

...

V té chvíli potřebuji říct: „Jsem unavený.“ anebo

„Moje projekce jsou teď příliš silné. Potřebuji

prostor, čas zorientovat se, co se právě teď děje.“

...

Možná budu muset jít odvážně

proti starému dětskému programu, který je

jako vichřice, proti které se prodírám

a který křičí, že pokud teď okamžitě

něco neudělám, pokud se hned teď neobhájím,

skončí to se mnou špatně, už se povezu

...

Ale je to jen program, který udržuje

naše vztahy v dětském módu a způsobuje,

že se naše komunikace míjí

...

Možná taky budu muset polknout slinu,

nechat si zajít chuť na hostinu,

která se jmenuje:

„Vytmavím ti to za všechny ústrky a urážky,

které jsem ve svém životě zažil“

Obejít ten žhnoucí kopeček popela,

dosud nevychladlou hroudičku nenávisti,

kterou si každý z nás někde v sobě

střeží

...

A prostě říct: „Tohle všechno je moje.

Tohle jsem si do našeho vztahu

už přinesla, volky nevolky, a teď to tu

žije s námi.

Zatím nevím, jaké je to žít bez poryvů

strachu, hněvu a návalů mstivosti.

A v tomhle stavu si ani nemůžu být jistá,

že jsi opravdu řekl to, co jsem slyšela

Ani žes to myslel tak, jak mi to vyznělo.“

...

„Za chvíli, nebo možná taky zítra

nebo za týden,

přijdu a zeptám se tě, cos doopravdy řekl.

A taky, proč jsi to řekl, jak ses cítil.

Chci, aby ti v našem vztahu bylo dobře,

jinak zase ty nebudeš slyšet, co říkám já

a nepochopíš moje pocity.“

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz