Naučený hněv a zhroucení
Kdo se často na druhé zlobí
(anebo se zlobí na zvířata nebo věci),
se prostě zlobit musí
Je to totiž jeden z energetických stavů,
který má přednastaven
pro určitou úroveň podráždění
Je to jako jukebox
- zmáčkneš knoflík a zahraje to písničku
…
Dnešní neurobiologie už ví,
že tito lidé mají ve svém mozku a těle
významnou „vzpomínku“ na obranu útokem,
která byla kdysi zmařena, nebyla dokončena
Lidé s převládající úzkostí
zase frčí na paměťové stopě
zmařeného útěku
…
Ti dva
- rozhněvaný a úzkostný –
se určitě aspoň jednou v životě setkají
ve významném vztahu
Jak jinak, než s partnerem v opačné pozici
mohou svůj zautomatizovaný energetický stav
žít?
…
Oba si potřebují uvědomit, že zacyklené,
chronicky se opakující, emoce
jsou jen funkcí nevhodně „spojených drátů“
a že je potřeba toto spojení nahradit
něčím pro život příznivějším
…
Není to ale úplně jednoduché
Stále znovu vidím v somatických konstelacích,
že pokud má člověk ve svém
energetickém rejstříku
pouze například hněv (vybičovanou energii)
a zhroucení (obrovské potlačení energie)
a na tom vystavěnou mega metropoli zdůvodnění,
že jde o to, že: druzí jsou špatní, já jsem špatný,
mám vysoké standardy, principy, jsem nemocný atd….
a proto se zlobím nebo bojím,
připadá jim vysvětlení typu:
„Nic jiného, než se zlobit nebo hroutit
ve svých energetických a mentálních mapách nemáš.“
nesmyslné, bláznivé
…
A přitom je to takhle jednoduché
Žiju, dýchám, procházím denními situacemi
a přijde podráždění na určitém stupni intenzity
- a tělo automaticky zamrzne, ztuhne, začne se
obracet k útěku a podivně distribuovat energii,
rozbouří se do útoku apod… a my si z toho pak
vytváříme příběhy o tom, že On, Ona, Oni nebo Já
NĚCO
…
Takže co s tím?
Samozřejmě hloubkově pracovat například systémem
somatických konstelací, somatic experiencing,
EMDR, EFT, primární terapie, Pesso-Boyden
či vhodně kombinovat
…
Zároveň však zmůžeme hodně i pouhým
zvědoměním faktu, že hněv směrovaný na druhého,
je většinou jen projevem traumatu
Kdykoliv se zlobí někdo druhý nebo já,
vím, že on (či já) jsme v nekonstruktivním módu
Nepoužíváme myšlení a energii k řešení situace,
nýbrž k neplodnému protitlaku
…
Pokud se druhému nepodaří si toto zvědomit,
můžu mu pomoci nastavením hranice,
nastavovat nový standard komunikace:
„Promiň, v situaci bouřících emocí a zvýšených hlasů
neumím fungovat. Jsem rád, že se mnou komunikuješ.
A budu k dispozici, až se situace uklidní.“
Je možné, že vás váš protějšek doslova neuslyší
To je při hněvu běžné – jsme zahlceni hormony
a naše smyslové orgány i myšlení fungují
v krizovém módu
Proto doporučuji po zlobné reakci, znovu ocenit,
že se partner snaží komunikovat
a zopakovat, že moje kapacita mluvit se vrátí,
až bude atmosféra klidnější
…
Zároveň se potřebujeme postarat, abychom
nepadli do pasti programu „Jsem špatný“
a nepřitakali názoru partnera, že jeho hněv
způsobujeme my
I proto potřebujeme prostor, zvlášť úzkostný typ
- odejít do ústraní a zorientovat se v situaci
Uvědomit si, že se vlastně vždy snažím vyhovět,
dokonce předjímat potřeby hněvivého
a že žádné z motivů, které mi podsouvá, nemám
Jakmile si dám prostor dočasně odejít z konfrontace,
zvyšují se mé šance, že nespadnu do
zautomatizovaného energetického zhroucení
s doprovodnými myšlenkami: Jsem špatný
…
Jakmile se vám jednou podaří zpracovat
vzrušený energetický stav jinak než hněvem
či rozdýchat a zazdrojovat se v situaci,
kdy se o vás pokouší energetický kolaps,
začnou se ve vašem životě dít věci:
Změněný energetický stav těla
začne měnit energetické vzorce
vašeho vztahu, rodičovství, práce
A brzy bude všechno úplně jiné,
než dřív
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz