Já tě nechápu
Anebo taky: „Já ho nechápu. Chápeš to?
Proč to dělá? Jak mi to může dělat?
Co na tom má?“ A podobně
...
Muž leží na pohovce, obecně má rád
horizontální polohu, úplné uvolnění,
třeba i několikrát za den
To jeho žena se nikdy nemůže zastavit
Potřebuje kmitat, mít hlavu zahlcenou
množstvím úkolů
A možná se na muže zlobí
Dost jistě se na něj zlobí
...
Ve skutečnosti oba dělají totéž:
pokoušejí se dostat svůj vychýlený
nervový systém
pod kontrolu
On si zklidnění spojuje pouze
s ulehnutím, bez pohybu
Buď spánkem anebo čtením
a celkovým zapomněním, vzdálením se
V běžném chodu se uvolnit neumí
Ona zase dosahuje rovnováhy
neustálou aktivitou
(zapomnění hledá v „užitečném“ zahlcení)
a zlostí
(vypouští kinetickou energii
zadržených impulzů, možná impulzu
posadit se, odpočinout si)
...
Oba potřebují dělat to, co dělají,
jsou to jejich autopilotní energetické vzorce
...
Vše, co děláme, minutu po minutě,
je snahou o vytváření rovnováhy v těle
a v nervovém systému
Nemusím chápat detailně, který převod
vede ke kterému hejblátku, proč přesně
někdo pije, jiný chrlí žluč, další
hraje v padesáti letech Pokémony
Stačí, když budu chápat, že si tím
vytváří rovnováhu
...
Pokud druhého nechápeme, je to buď proto,
že nemáme mapu pro jeho chování
(někdy je to, co nemáme v mapách dokonce
docela užitečnou kompetencí,
například schopnost odpočívat)
anebo jsme v dětsky zaslepeném odporu
Máme prostě opačné strategie přežití,
jsme jako jing a jang, pozitiv a negativ,
což bylo na počátku vztahu přesně to,
co se nám líbilo
Zahlédli jsme neznámé území,
chybějící kompetence
...
Muži se třeba líbilo, jak žena
dokáže být akční
a ženu zase zklidňoval mužův tah
k relaxaci
Až později zjistila, že jeho relaxace
hraničí s kolapsem
A on zase pochopil, že má doma
prskající motorovou myšku
...
Pokud vašemu muži nebo ženě
táhne na padesátku a například
s partou desetiletých kamarádů hraje
Minecraft, Pokémony (a mizí ze světa)
nebo se obléká jako šestnáctiletá holčička
(s jediným cílem, být výrazná, být vidět),
zkuste se zaměřit pod povrch
Namísto ostentativního nechápání,
chápejte, že nemůže jinak
Že právě toto je sebezáchovná strategie,
která mu nebo jí během života náhodou
přišla do cesty a stále funguje
...
A hledejte jednotlivé potřeby, které si
druhý člověk tímto chováním naplňuje
Třeba je v dospělém vztahu zcela
v podřízené pozici a dokáže se prosadit
jen mezi dětmi
Tam je potom k nepoznání: pomáhá, radí,
má rovnou páteř, srdce na dlani, někam patří,
prožívá vzrušení z činů odvahy, má cíl
Vezmi mu Pokémony a zhroutí se, vyprahne
...
Pokud vám záleží na udržení vašeho vztahu
a můžete do něj vložit nějakou energii,
ať je to energie vynaložená na pochopení druhého
a validaci jeho motivů:
„Chápu, že je to pro tebe důležité a
jsem rád/a, že se o sebe staráš.“
A pokračujte vlastní transparentností:
„Já zase dělám tohle. Pomáhá mi to, i když
to není ideální.“
A nabídněte alternativu, po malých krůčcích:
„Přál/a bych si najít nějaké nové způsoby,
jak si můžeme doručovat to, co potřebujeme
a být u toho trošku víc spolu. Mám tenhle nápad.
Nemusíš odpovídat teď, dej si prostor.
A já zase budu moc ráda, když bys třeba
měl nějaký návrh ty a jsem ochotná zkoušet.“
...
I tohle je ještě příliš rychlé, tak prostě co nejvíc zpomalte, zapomeňte na tah na branku Bezpečný, chápající vztah léčí, ale uzdravení celoživotních deficitů a pokroucených způsobu naplnění se neodehraje několika jasnozřivými větami Uzdravování traumat a zvyšování kapacity pro dospělý život je celoživotní program, životní styl
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz