Já tě nechápu

Anebo taky: „Já ho nechápu. Chápeš to?

Proč to dělá? Jak mi to může dělat?

Co na tom má?“ A podobně

...

Muž leží na pohovce, obecně má rád

horizontální polohu, úplné uvolnění,

třeba i několikrát za den

To jeho žena se nikdy nemůže zastavit

Potřebuje kmitat, mít hlavu zahlcenou

množstvím úkolů

A možná se na muže zlobí

Dost jistě se na něj zlobí

...

Ve skutečnosti oba dělají totéž:

pokoušejí se dostat svůj vychýlený

nervový systém

pod kontrolu

On si zklidnění spojuje pouze

s ulehnutím, bez pohybu

Buď spánkem anebo čtením

a celkovým zapomněním, vzdálením se

V běžném chodu se uvolnit neumí

Ona zase dosahuje rovnováhy

neustálou aktivitou

(zapomnění hledá v „užitečném“ zahlcení)

a zlostí

(vypouští kinetickou energii

zadržených impulzů, možná impulzu

posadit se, odpočinout si)

...

Oba potřebují dělat to, co dělají,

jsou to jejich autopilotní energetické vzorce

...

Vše, co děláme, minutu po minutě,

je snahou o vytváření rovnováhy v těle

a v nervovém systému

Nemusím chápat detailně, který převod

vede ke kterému hejblátku, proč přesně

někdo pije, jiný chrlí žluč, další

hraje v padesáti letech Pokémony

Stačí, když budu chápat, že si tím

vytváří rovnováhu

...

Pokud druhého nechápeme, je to buď proto,

že nemáme mapu pro jeho chování

(někdy je to, co nemáme v mapách dokonce

docela užitečnou kompetencí,

například schopnost odpočívat)

anebo jsme v dětsky zaslepeném odporu

Máme prostě opačné strategie přežití,

jsme jako jing a jang, pozitiv a negativ,

což bylo na počátku vztahu přesně to,

co se nám líbilo

Zahlédli jsme neznámé území,

chybějící kompetence

...

Muži se třeba líbilo, jak žena

dokáže být akční

a ženu zase zklidňoval mužův tah

k relaxaci

Až později zjistila, že jeho relaxace

hraničí s kolapsem

A on zase pochopil, že má doma

prskající motorovou myšku

...

Pokud vašemu muži nebo ženě

táhne na padesátku a například

s partou desetiletých kamarádů hraje

Minecraft, Pokémony (a mizí ze světa)

nebo se obléká jako šestnáctiletá holčička

(s jediným cílem, být výrazná, být vidět),

zkuste se zaměřit pod povrch

Namísto ostentativního nechápání,

chápejte, že nemůže jinak

Že právě toto je sebezáchovná strategie,

která mu nebo jí během života náhodou

přišla do cesty a stále funguje

...

A hledejte jednotlivé potřeby, které si

druhý člověk tímto chováním naplňuje

Třeba je v dospělém vztahu zcela

v podřízené pozici a dokáže se prosadit

jen mezi dětmi

Tam je potom k nepoznání: pomáhá, radí,

má rovnou páteř, srdce na dlani, někam patří,

prožívá vzrušení z činů odvahy, má cíl

Vezmi mu Pokémony a zhroutí se, vyprahne

...

Pokud vám záleží na udržení vašeho vztahu

a můžete do něj vložit nějakou energii,

ať je to energie vynaložená na pochopení druhého

a validaci jeho motivů:

„Chápu, že je to pro tebe důležité a

jsem rád/a, že se o sebe staráš.“

A pokračujte vlastní transparentností:

„Já zase dělám tohle. Pomáhá mi to, i když

to není ideální.“

A nabídněte alternativu, po malých krůčcích:

„Přál/a bych si najít nějaké nové způsoby,

jak si můžeme doručovat to, co potřebujeme

a být u toho trošku víc spolu. Mám tenhle nápad.

Nemusíš odpovídat teď, dej si prostor.

A já zase budu moc ráda, když bys třeba

měl nějaký návrh ty a jsem ochotná zkoušet.“

...

I tohle je ještě příliš rychlé, tak prostě co nejvíc zpomalte, zapomeňte na tah na branku Bezpečný, chápající vztah léčí, ale uzdravení celoživotních deficitů a pokroucených způsobu naplnění se neodehraje několika jasnozřivými větami Uzdravování traumat a zvyšování kapacity pro dospělý život je celoživotní program, životní styl

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon