Věta "Kvůli tobě se takhle cítím" je lák na konzervaci našich traumátek
„Představ si, co mi zase udělal/a…“
Takhle začíná mnoho rozhovorů
s našimi přáteli
Nevedeme dlouhé debaty o tom,
PROČ to asi udělal, jak se cítil,
co chtěl vyjádřit doopravdy…
jsme s tím hned hotoví = Protože je
necitlivý, hloupý, nemá nás rád,
dělá to schválně, aby nám ublížil atd.
…
Rozvíjíme jen to, jak špatné to bylo,
jak špatný člověk to je, jak špatně
se cítíme a jak mu to oplatíme
nebo vymizíme
Jako bychom byli pořád děti a věřili,
že druzí jsou polobozi, kteří mají určitě
aspoň přibližnou kontrolu nad tím,
co dělají a říkají
…
Ve skutečnosti má dnes skoro každý
uvnitř svého těla a psychiky mnoho ran,
které krájí na nesouvislé plátky
jeho schopnost prožívat, soucítit,
jasně myslet, regulovat své emoce
Nevhodně vedené porody, nevhodné metody
uspávání dětí a jejich spánek ve vedlejší
místnosti, kočárky, jesle, nucení na nočník,
školky a školy, kde je disciplína často
vynucována soutěživostí a pocitem viny
nebo studu, časové termíny na minuty,
kdy se pohybujeme přískoky podle nesmyslně
jemného systému měření času i tam,
kde nemusíme, oddělení od smyslu našeho bytí,
kdy nezvládnutelné úkoly v dětství nás zbavily
touhy nebo víry ve svůj potenciál
Všichni v sobě máme stres z opuštění
i zahlcenost nezvládnutelnými úkoly
…
Psychika každého z nás je pyramida
v pyramidě, v další pyramidě
Patra a patra a mezi nimi zkratky
a potrubní pošta s turbulentními
střelami protiřečících si depeší
To, co druhý člověk řekne nebo udělá,
je často výsledkem jeho vnitřního chaosu
A to, co vnímáme, je opět výsledkem
našeho vnitřního chaosu
…
Není významné CO
druhý udělal nebo řekl,
ale PROČ
…
Dostat se k pravdě vyžaduje čas
Většinou ani sám dotyčný neví,
proč reaguje, jak reaguje
Dostanete z něj jen „Protože TY
jsi řekl nebo udělal…“
Je na tom stejně jako my
- myslí si, že druzí jsou polobozi, kteří
manipulují jeho životem a pocity
…
Všichni chceme udělat rychlý závěr
Nějak překonat svůj špatný pocit a tím
dosáhnout rovnováhy
A tak ano, pokud vám hodně pomůže
říct si v duchu, že druhý se chová špatně
a vy například od něj dáváte ruce pryč,
tak to udělejte, ale, prosím,
neberte se vážně
Je to jen nezralý pokus
- a díky bohu za každý nástroj regulace –
jak se chvilkově zregulovat
…
Je totiž těžké řešit situace zrale
Hledat, proč já sám tak zběsile reaguji
na určitý podnět je dřina, trénovat seberegulaci
je úmorná dřina, a jak pomalý bývá náběh
na zralou komunikaci!
Ovšem jen ta vytváří dlouhodobý pocit bezpečí
a léčí všechny zúčastněné
…
Ano, je těžké řešit situace, které jsou
jen výhonkem dění na, dejme tomu,
osmi patrech pyramidy
Je těžké vyřešit (a nemožné řešit šmahem),
situaci, kdy třeba máme vyhýbavého partnera
Chce to nesmírnou výdrž, mnoho seberegulace,
víru, trpělivost, než se vyhýbavý změní
v křehce zranitelného toužícího a nakonec
ve zralého dospělého, který je schopen blízkosti
Musíme přece jaksi "nahradit" nezdravý vývoj
v jeho původní rodině, který trval mnoho let
Stejně těžké je u zraněného toužícího
poskytnout setrvale takovou míru přijetí
a hranice komunikovat tak laskavě, aby
se ze závislého dítěte proměnil
v polo nezávislého a nakonec dospělého
se zdravou autonomií
…
Vyžaduje mnoho času a průchod stádii,
která běhají tam a zase zpátky, než
prchlivý člověk, který jen křičí, stejně
jako křičívali jeho prchliví rodiče,
začne být schopen vydržet v klidu,
byť i to nejmenší podráždění
(typu váš jiný názor nebo to nejmenší možné
momentální omezení)
…
A pokud tuto cestu s těmito lidmi jít nechcete,
je to v pořádku
Oddělení se od nich vám alespoň
ještě rychleji ukáže, že jde o vaše pocity,
které vás následují do dalších vztahů
a budete muset začít pracovat sami na sobě
Jediné, co vám nedoporučuji, je zůstat
v těchto vztazích a soustředit se na to,
jak je ten druhý špatný
Tato cesta se točí ve spirále, která se
stále zmenšuje a vede do jediného bodu
sebelítosti, nedůvěry, lpění i odstupu
- přesné kopie a logického vývodu
nezpracovaných dětských zranění
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz