Vadí mi, jak žiješ

Vyslechnuto od klientů a přátel

„Vykrajuju to podělaný cukroví, u toho peru

jednu pračku za druhou a on zahřívá gauč…“

„Říkám jí, že takhle ne, že tohle se mi nelíbí

a ona jen mlčí.“

„Nebere telefon, po většinu času má ztišený zvuk,

a co kdyby se něco stalo? To nepochopím!“

„Neodpovídá na sms, možná za den, dva,

když se jí uráčí.“

„Spí do 9, zatímco já už od sedmi na nohou!“

„Chodí pozdě.“

„Všechno je na mně.“

„Chce se jen bavit, jako dítě.“

„Utíká do práce, vymlouvá se na práci.“

„Pořád se rozčiluje pro nic za nic.“

„Rozbrečí se, když si s ní chci rozumně promluvit.“

„Trucuje.“

„Pije.“

„Myslí jen na jídlo.“

„Myslí jen na sex.“

„Myslí jen na sebe.“

Druhý nám vadí, vadí, vadí

Z našeho úhlu pohledu se chová

nepřípustně nebo nepochopitelně

Nechceme přijmout pravdu, že druhý

se chová přesně tak, jak potřebuje,

aby si udržel vnitřní rovnováhu

Založí si někam klíče a zlobí se na vás?

Nezná jiný způsob

(nebo mu není přístupný),

jak zregulovat svůj stres

Dívá se na TV, chodí spát pozdě, vstává pozdě,

a tak se vlastně míjíte?

Potřebuje to, aby si udržel rovnováhu

Třeba ho život, práce, blízkost a bílý den

zklamaly už v raném dětství,

a tak dává přednost

útěkům, zábavě, samotě a černé noci

Neodpovídá na sms

Nemůže

Třeba ho /ji stresuje jakýkoliv nárok

anebo se neumí rozhodovat,

anebo má v sobě vzorec odporu

Pokud by poslušně odpovídal, implodoval by

do starých zraňujících, poslušnost vyžadujících

situací s rodiči

Pije, přejídá se, nutkavě vyhledává sex

… protože to potřebuje, aby zůstal klidný

Zlobí se, brečí, trucuje

… protože to potřebuje k znovuobnovení rovnováhy

Utíká do práce, hledá záminky ke vzdálení

… potřebuje zvětšit vzdálenost, jinak ho

přemůže nepochopitelná úzkost

Nemusí se nám líbit způsob, jakým druhý

reguluje svou nervovou soustavu

Nemusí se nám líbit jeho útěky, vytěsňování,

disociace, nutkavá akce, nutkavá strnulost,

nutkavé zaplňování se, nutkavý kontakt

Nemusí se nám to líbit, ale nemůžeme s tím

nic dělat

Ona nevyhovující činnost druhému

doslova zachraňuje život

Máme na výběr

Buď se s druhým rozejít anebo pracovat

na své vlastní psychice, abychom spolu začali

vytvářet nový celek

Pokud změním sebe, začnu vytvářet prostředí,

kde už jsou možné nové typy sebekonejšení

Takové, které nás od sebe tolik neoddalují

Naše vnitřní úzkosti v nás prostě jsou

(jsou součástí našeho mozku třeba už od porodu)

a s nimi návyk na určitý způsob sebetišení se,

seberegulace

Dokud se jeden na druhého zlobíme za to,

co k životu zatím nutně potřebuje,

nemůžeme pokročit dopředu

Je potřeba nahlédnout hlouběji a pochopit,

k čemu naše „nepřípustné“ chování slouží

Odpustit si ho, připustit ho a zároveň

hledat cesty, jak se zklidňovat konstruktivněji

(například ne zlobením se na druhého, že trucuje

a tím se vzdaluje, ale přiznáním, bez obviňování,

jak se v takových chvílích cítím opuštěně a

zájmem pochopit, jak se cítí partner a co potřebuje)

Není důležité, jak se chová druhý, ale

jak já reaguji

Tím moduluji sebe i druhého

A odpusťme si i své vlastní „neproduktivní“

sebekonejšení, zkrátka ho zatím potřebujeme

A pokud příliš narušuje chod domácnosti

nebo nám ničí zdraví či vztahy, tvořivě hledejme,

jak jinak uspokojit danou potřebu

A sdílejme naše úvahy s druhým, nebuďme na to sami,

tím se neproduktivní návyky a závislosti prohlubují

To, jak druhý žije, má určitou silnou souvislost

s naším dětstvím, není to náhoda

Cokoliv, co nám vadí, jsme už zažili

Neodmítejme to, ale zkoumejme,

omilostněme a společně proměňme

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square