Byl jsi semínkem a je z tebe strom
Někteří lidé se rodí už jako malinký zelený výhonek.
Jiní přicházejí na svět v podobě
pevně semknutého semínka.
Někteří si volí cestu postupného otevírání semínka,
milimetr po milimetru,
prorážejí zeminou anebo i betonem života,
který si zvolili.
Jiní své semínko vloží do rukou druhých lidí,
jemných, ale i ostřejších,
mobilizujících naše síly.
A tak sníme svůj sen o životě, zatímco
semínko pod zemí bobtná a sílí.
Anebo jdeme z ruky do ruky a nabíráme dary
láskyplných pohlazení i šťouchanců.
Až nakonec dorazíme k povrchu a posíleni
cestou temnotou, proti gravitaci,
vztyčíme hlavu.
Anebo si vezmeme své semínko
z rukou a kapes druhých zpět k sobě.
Chvíli ho možná nosíme zmateně z místa na místo,
vytahujeme z kapsy a znovu ho tam s povzdechem
vracíme.
Až nakonec pocítíme, že jsme došli do cíle.
Že právě tady a teď můžeme sami sebe zasadit
a nic nevadí, jestli se ještě budeme
v životě dál někam přesouvat.
Proutek nebo mladý stromek svého života
si vezmeme s sebou
(jako předchozí nájemníci domu, kde bydlíme,
kteří si své tři mladé javůrky - pro muže, ženu a jejich syna
vydloubli a vzali s sebou).
Svůj život, své zkušenosti, svou chuť žít
si neseme s sebou.
Už není jen bezpečné snění v závětří.
Anebo hledání důvěryhodného člověka,
který nás životem ponese.
Sami sebe si neseme v sobě a
každý kousek země, kde svítí sluníčko
a žijí lidé,
je ten pravý.
Iveta
Foto: Po roce příprav začínají v pásu země za naší zahradou hloubit díry na nové stromy.
Comentarios