Dopis ženě

Má drahá ženo,

někdy je mě málo a někdy moc. Někdy Ti nejsem dostatečně oddanou mámou a milujícím otcem. Někdy jsem ve Tvých očích příliš milující mámou a odmítáš mou změkčilost. Někdy Tě rozčiluje, že Ti dělám milujícího tátu a dupneš si: Já sama! Někdy se přede mnou ve skrytu krčíš (na povrchu stále dupeš nožkou) – to, když Ti přehrávám nějakou prchlivější stránku Tvého otce nebo hysterii mámy. Někdy zažiješ něco těžkého mimo domov, a to se potom vracíš do našeho hnízda a vzdycháš úlevou, že máš ve mně oporu. Někdy prožiješ mimo domov triumf nebo přijetí a potom se vracíš zářivá a miluješ mě se sebevědomím a bujarostí svého potěšeného ženství. Někdy se na mně díváš zkoumavě a nemůžeš se rozhodnout, jestli jsem Tě opravdu hoden. Někdy po mně bláznivě toužíš a ujišťuješ se, že jsem jenom Tvůj. Někdy je mě málo a někdy moc. Někdy jsem něžný a někdy barbar, ale navždy Tvůj

… máma, táta, přítel, občasný nepřítel, milenec, muž, dítě, skoro ex, ryba co leze na strom, Něžný barbar na špičkách Iveta Havlová


www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení