Emoční zanedbávání

Existují rodiče, kteří svým dětem zajistí cokoliv

na materiální úrovni,

nemají však psychickou výbavu na zajištění

nehmatatelných potřeb

Abychom nešli do extrému, vezměme si rodiče,

kteří jsou vřelí, umějí vyjádřit city,

co však neumějí, je PEČOVAT O EMOCE

Neumějí

VYSVĚTLOVAT

(že emoce vznikají samy od sebe

a každá má svůj dobrý důvod.)

ZRCADLIT

(Teď se asi zlobíš.)

VALIDIZOVAT

(Zlobíš se určitě z dobrého důvodu.)

PTÁT SE A NASLOUCHAT

(Stalo se něco? Možná se to týká mně. Potřeboval bys něco?)

POMÁHAT POCHOPIT

(Možná jsi očekával, že se zachovám jinak

a teď jsi zklamaný a zlobíš se.)

NORMALIZOVAT

(Taky se mi to stává, je to normální.)

UČIT S EMOCEMI PRACOVAT

(Já, když se zlobím, tak

se nejdřív nadechnu a vydechnu, pak mi to líp myslí…)

REAGOVAT NA EMOCE JAKO NA SIGNÁL K ČINU

(Zdá se, že by bylo užitečné si popovídat a

něco s tím udělat, abychom byli všichni spokojení.)

Kromě toho často naplnění svých požadavků/potřeb

vynucují svým emočním nábojem

Oprávněnost emocí dítěte zpochybňují,

oprávněnost jejich emocí je daná a nedotknutelná

VÝSLEDKEM je, že dítě (budoucí dospělý), například:

- necítí své pocity a potřeby

- nerozumí svým pocitům a potřebám

- nevěří jim, oškliví si je, potlačuje je

- má pocit, že jeho emoce a potřeby jsou přehnané. Viní se.

- nepovažuje své potřeby za důležité

- potlačuje emoce

- slouží emocím druhých nebo si emoce druhých oškliví

- nenaplňuje své potřeby

- nenechá si naplnit potřeby

- nežádá o pomoc

- může cítit až hrdost, že nic nepotřebuje

- snaží se naplňovat potřeby druhých

- ... či vyžaduje, aby druzí neměli potřeby

- rozumí pocitům a potřebám druhých, svým ne

- považuje naplňování potřeb druhých za svou povinnost

- staví na naplňování potřeb druhých svou osobnost

- je zdrcený či vyděšený, když druzí vnímají jeho

projevy a potřeby negativně

- je snadno ovladatelný

„Emoce druhých jsou zákon, moje nic“

„Potřeby druhých jsou oprávněné, moje ne.“

„Hlavně druhé nerozzlobit, to jediné žádám.

Žádné jiné důležité potřeby nemám.“

CO S TÍM:

Cesta dlouhá, kurzovní nebo terapeutická,

ale má výsledky

Pro začátek:

1) SLOVNÍČEK

Napsat si pod sebe názvy emocí a zkusit

sepsat definice, jaký je to pocit tu kterou emoci mít.

2) DENÍČEK EMOCÍ A POTŘEB

Všímat si a zapisovat, kdy jdu do emocí a jaká

moje potřeba je v tu chvíli neuspokojená. Plus

jaké mám spouštěče a postupně také, jak se

v jednotlivých situacích dokážu zklidnit.

3) PÉČE O SVÉ POTŘEBY

Co napíšu do deníčku, o tom přemýšlím, diskutuju,

hledám inspirace a učím se uspokojovat.

4) ZDROJE PODPORY

Pomalu se otevřít jednomu, dvěma

důvěryhodným lidem a časem jim dovolit,

aby mě začali podporovat.

5) HRANICE

Zjistit, na co mám právo. Naučit se vnímat, kdy někdo

mé právo popírá. Mobilizovat svou energii, probrat

to s druhým, konstatovat, co dělat budu a co ne.

A dodržet to. (Tento bod většinou vyžaduje hodně podpory.)

Nejste sami.

Takových jako vy, jsou milióny.

Naši rodiče nevěděli a často ani zpětně

nebudou schopni pochopit, jak jinak mohli výchovu vést.

Proto není cestou upírat stále pohled na ně

(či na partnera, který zaujal jejich místo),

zlobit se, vzdorovat, požadovat satisfakci.

Ponořme se raději do fascinujícího světa psychiky

a stavme krásné paláce, katedrály, nábřeží

našich nový kompetencí

Je to vzrušující cesta


Iveta

www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení