Jak poznám, že se na svět dívám přes filtr vývojového traumatu

Samozřejmě nemusíte, a pravděpodobně nejste, v tomto stavu stále. Kdykoliv ale máte například tyto myšlenky, jste tam:


Druhý mi ubližuje.


Dělám … (něco) líp než druhý, a proto jím pohrdám nebo se na něj zlobím.


Nemůžu druhému říct, jak se cítím, protože by to nepochopil… protože je to marné… protože by to bylo ještě horší.


Nemůžu druhého požádat o pomoc, protože by mě odmítnul… ponížil… zesměšnil… přestal by si mě vážit… začal by po mně šlapat… musím být samostatný… to přece musím zvládnout sám.


Cítím se špatný… vadný… sobecký… nemožný… neschopný… nehodný lásky či pozornosti…


Všechno je marné.


Udělám cokoliv, jen se nezlob.


Nenechám sebou manipulovat!


Jen trp, jako já.


Jsem chudák.


Něco velkého, důležitého se stane (dokončím tento projekt, najdu si partnera, odejdu od partnera, vydělám víc peněz, nechám si udělat nový nos…) a všechno bude fajn.


Kéž bych mohl vrátit čas!


Kdybych se víc snažil, všechno by bylo jiné!


Udělám cokoliv, jen mě miluj!


U mě jsi skončil!


Jen mě nechte na pokoji, nic víc nežádám.


Nikoho nepotřebuji.


Proč mě nemá rád? Proč se mnou nechce být? Co jsem mu/jí udělal/a?


Jak mi to může dělat?


Je to moje vina. Je to tvoje vina.


Bojím se, že se na mně bude zlobit.


Omezuje mě.


Je mi to jedno.


Nevím, co chci.


Iveta

www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení