top of page

Manifest za zklamané

Mámo,

když se mi věnuješ, když o mně máš zájem,

nevěřím tomu,

ptám se, jakou tam máš agendu

Nedává to smysl, že bys se o mně upřímně zajímala

Proč bys to dělala?

Taková ty nejsi

Ty se o mně nezajímáš

Neznáš mě

Možná tě přepadl záchvat viny

Chceš se cítit jako dobrá matka,

honíš rodino-hodiny,

nějak to přetrpíš,

než se zase blaženě odpojíš

do svých zájmů

nebo úlevné hibernace

Zase budu sám

Proč si působit bolest

z těch ostrých přechodů

mezi chvilkou s tebou a pak

znovu tak náhlým a dlouhým

osaměním?

Dal jsem do toho tolik práce,

nepotřebovat tě, přestat toužit,

obestřít se závojem apatie,

přesměrovat svou energii

a přeskakovat vektor, ve kterém

se vyskytuješ ty

Je mi v mé unimo buňce

tak dobře, stabilně

Jsem, svým způsobem,

poněkud mdlým - ale aťsi! – docela nad věcí

A najednou si přijdeš,

jako nějaká Královna ze Sáby

a neurvale, falešně

do mého domečku z karet plácneš

… a já pak týdny hledám

esa zapadlá za gauč

a zmuchlaného krále


Lásko moje,

dávám ti přečíst

svůj neodeslaný dopis mámě,

abys věděl, jak rozumět tomu,

když se vzdaluju,

když odstrčím tvou ruku,

když se nechci vázat,

když zpochybňuji tvé úmysly,

když nedokážu ocenit tvůj zájem a pomoc,

když jsem v kontaktu s každým,

jen tvůj „vektor“ ignoruji,

když ti neodpovídám,

když žárlím na tvůj osobní čas,

když nevěřím tvé lásce ke mně,

když na tebe čekám a když pak přijdeš,

zlhostejním

Když si tvůj zájem vykládám

jako citové vydírání

Když vnímám jako nátlak

jakékoliv tvé přání, abych

odpověděla nebo udělala rozhodnutí


A mámo,

tobě odpouštím, protože vím,

že tak, jak se teď cítím já,

ses ty cítila tehdy

Je to kolečko, které vířilo

dokolečka dokola naší rodiny

mnoho a mnoho let


Lásko moje,

tady to kolečko končí...

Chci ti říct všechno

Chci, abys ve mně uměl číst

a soudil mě vlídně


Iveta



Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page