Manifest za zklamané
Mámo,
když se mi věnuješ, když o mně máš zájem,
nevěřím tomu,
ptám se, jakou tam máš agendu
Nedává to smysl, že bys se o mně upřímně zajímala
Proč bys to dělala?
Taková ty nejsi
Ty se o mně nezajímáš
Neznáš mě
Možná tě přepadl záchvat viny
Chceš se cítit jako dobrá matka,
honíš rodino-hodiny,
nějak to přetrpíš,
než se zase blaženě odpojíš
do svých zájmů
nebo úlevné hibernace
Zase budu sám
Proč si působit bolest
z těch ostrých přechodů
mezi chvilkou s tebou a pak
znovu tak náhlým a dlouhým
osaměním?
Dal jsem do toho tolik práce,
nepotřebovat tě, přestat toužit,
obestřít se závojem apatie,
přesměrovat svou energii
a přeskakovat vektor, ve kterém
se vyskytuješ ty
Je mi v mé unimo buňce
tak dobře, stabilně
Jsem, svým způsobem,
poněkud mdlým - ale aťsi! – docela nad věcí
A najednou si přijdeš,
jako nějaká Královna ze Sáby
a neurvale, falešně
do mého domečku z karet plácneš
… a já pak týdny hledám
esa zapadlá za gauč
a zmuchlaného krále
Lásko moje,
dávám ti přečíst
svůj neodeslaný dopis mámě,
abys věděl, jak rozumět tomu,
když se vzdaluju,
když odstrčím tvou ruku,
když se nechci vázat,
když zpochybňuji tvé úmysly,
když nedokážu ocenit tvůj zájem a pomoc,
když jsem v kontaktu s každým,
jen tvůj „vektor“ ignoruji,
když ti neodpovídám,
když žárlím na tvůj osobní čas,
když nevěřím tvé lásce ke mně,
když na tebe čekám a když pak přijdeš,
zlhostejním
Když si tvůj zájem vykládám
jako citové vydírání
Když vnímám jako nátlak
jakékoliv tvé přání, abych
odpověděla nebo udělala rozhodnutí
A mámo,
tobě odpouštím, protože vím,
že tak, jak se teď cítím já,
ses ty cítila tehdy
Je to kolečko, které vířilo
dokolečka dokola naší rodiny
mnoho a mnoho let
Lásko moje,
tady to kolečko končí...
Chci ti říct všechno
Chci, abys ve mně uměl číst
a soudil mě vlídně
Iveta
Kommentare