Moje drahá dcero, vnukla jsem ti myšlenku, že jsi špatná

Tisíckrát jsem tě spletla, dcero moje,

když jsem na tvé nevinné chování, pouhou maličkost,

vyletěla a prohlásila ji za něco hrozného

Tys nevěděla, že mi tvoje malé nehody,

tvůj oheň i slzy,

jen připomínají nehody mého dětství a tahají

za šňůrky znavené nervové soustavy

A tak teď nemáš míru pro to, co je v pořádku,

na co máš právo a

co je přemrštěná reakce druhého

Jakákoliv situace, u které najdeš,

třeba jen vzdálenou, možnost,

že by druhému mohla vadit,

v tobě probudí úzkost

Pocity, že jsi špatná

Třikrát, pětkrát, desetkrát za den…

(něco zrušit, přijít domů později, udělat chybu)

Tvoje nervová soustava

je z toho strašně unavená

Jako byla ta moje

Stejně jako moji rodiče mě,

i já tebe pomýlila

Moji rodiče a ani já jsme nebyli dost zralí,

abychom svým dětem ukázali,

jak žít život bezpečně, sebevědomě,

s nadhledem

Jak chápat svou trvající nevinu

Jak rozumět lidem a jejich šňůrkám spouštěčů,

které s námi mají málo společného

V tom stálém vyděšení, kdy nevíš

dne, hodiny, vteřiny… se nedá žít

Ale ještě není pozdě

Udělám všechno, abych ti popsala svět,

tak jak ho vidím dnes

Miluji tě

Odpusť mi


Iveta

www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články