Nedostatečně vyjadřovaný vztah

Rodiče zahlcení svými vlastními problémy, nemají dost kapacity jemně, důsledně a vytrvale vnímat obsah a proměny světa jejich dítěte, to je známá věc Už méně se mluví o tom, jak je důležité vyjadřovat dítěti, co pro rodiče znamená, dávat najevo intenzitu citů A také vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi vztahem rodiče k dítěti a vztahem k ostatním lidem … Pokud pro nás rodiče dělali první poslední, ovšem s výrazem uštvanosti a občasnou výčitkou, v mechanickém, provozním tónu a vzedmutí radostného úžasu projevovali nad vývojem a skvělostí potomků svých přátel, je jasné, jaký závěr si dítě o sobě udělá … Podobně dítě prožívá, pokud rodiče obvykle na shledání zareagují mdlým pozdravem a agilním požadavkem na umytí rukou, převlečení do tepláků a podobně, zatímco na příchod své kamarádky nebo sousedky nadšeným trylkem … Dítě neví, že mnohé z toho je společenská maska či že je máma unavená a je pro ni úlevou na chvíli spočinout v energii druhého dospělého, byť pro ni onen dospělý znamená nekonečně míň, než ono samo … Proto je potřeba dítěti vysvětlit, jaký je rozdíl mezi důležitými vztahovými osobami, rodinou a společenským kontaktem ovládaným rituály a dát mu tím možnost nespojovat si společenské tanečky se vztahovostí a svým vlastním sebeobrazem … Zároveň je třeba nastavit své životní tempo tak, abychom domů nechodili odpočívat od života, ale abychom doma s rodinou žili svůj život a vztahovost Potřebujeme mít čas a energii vnímat své děti, povídat si s nimi a vyjadřovat radost ze společné blízkosti … Z takových dětí pak vyrostou dospělí, kteří si jsou jisti svým místem ve vztahu Nehibernují, odevzdaně, na okraji pozornosti jiných, ani se nesnaží na sebe strhnout pozornost („já, já, jenom já“ versus klidná vztahovost: „já, ty a jiní“) … Pomozme dětem kreslit si mentální mapy vztahovosti a vybudovat si vztahovou sebedůvěru Pak budou vědět, že u blízkých osob ani nejde a není cílem být stále ve středu pozornosti (životem každého člověka procházejí i noví lidé, nové impulzy), ale že jde o to vnímat a budovat svůj pocit přináležení … Nemůžeme být pro naše blízké vždy těmi nejzajímavějšími, naše hodnota tkví v něčem jiném Poskytujeme si vzájemně bezpečí kontinuity, zázemí, hluboké sdílení, jistotu, podporu Jsme spolu, protože jsme se tak rozhodli a stojíme ve svém slovu … Patříme k sobě, se všemi obavami, které z tak důležité, tak cenné blízkosti plynou A nezapomeňme na to, že i v nás dospělých stále žije dítě, kterým jsme byli … Jsme partnerovi domovem a on zase nám A pokud v druhém zaplane nervózní ohníček obavy, jestli je pro nás stále ještě tím nejdůležitějším (i kdyby byl ten ohníček vyjádřen podivně, oklikou, nějakým komunikačním zlozvykem), zahrňme ho pochopením a láskyplným ujištěním A až příště plamínek úzkosti olízne naše vlastní srdce, zkusme si říct o ujištění bez okliky, upřímně a měkce


Iveta www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení