PŘEVZETÍ ZODPOVĚDNOSTI JE AKTIVITA PŘI VYMÝŠLENÍ ŘEŠENÍ,NE PŘIHLÁŠENÍ SE K VINĚ

Pokud jsem druhému způsobil špatný pocit (tj. většinou se dotknul jeho traumatu), mohu říci: „Mrzí mě to, toto nebylo mým záměrem. Měl jsem na mysli TOTO. A TAKHLE jsem se cítil. Takovým situacím bych rád předcházel, kdykoliv je to možné. Napadá mě například…“

A přizvat druhého ke spoluzodpovědnosti: „Napadá tebe, jak spolu například více komunikovat či jak jinak si věci organizovat, abychom tomuto předešli?“

Tím i druhý může nahlédnout, že jistým způsobem sám přispěl ke vzniku situace, protože nekomunikuje dost anebo komunikuje tak, že není pochopen

A zároveň je potřeba zvědomit, že žádné řešení nefunguje stoprocentně Situace ve vztahu se stále vyvíjejí, a to nejen vnějškově, jako další a další vlny viditelné na mořské hladině, ale hlavně jízdou v propletenci vnitřních proudů, některých horkých, jiných ledových

Málo z nich má jakýkoliv kontakt s naší vědomou myslí Surfujeme na nich, zatímco hlava je nad hladinou a jediné, co vidí, jsou povrchové vlny, vítr a vedlejší surfař

Proto prosím vymažme ze svého slovníku věty jako: Přece jsme se domluvili… Slíbil/a jsi… a podobně

Když něco nefunguje nebo se "pokazí", ve valné většině nejde o zlý záměr, ale o nedorozumění pramenící z nepochopení potřeb druhého anebo z našeho odporu k domnělému odsudku, kritice, tlaku (aniž bychom to věděli, vidíme v druhém rodiče)

A začínejme stále znovu: „Mrzí mě to, toto nebylo mým záměrem. Rád bych takovým situacím předcházel. Řekni mi víc o svých pocitech a pojďme hledat, co s tím

Iveta www.ivetahavlova.cz