Přijměte emoce a projev své dětské části (a netrestejte se popřením svých potřeb)

Někdy potřebujeme druhému něco říct

a nedokážeme to bez vyztužení se

hněvem či dokonce nenávistí

Anebo nemáme dost sil jednat napřímo

a pokusíme se druhého zmanipulovat

Pak si to vyčítáme, stydíme se

a v proudu výčitek svědomí

nebo morální kocoviny,

spláchneme i své pocity a potřebu,

kterou jsme prve, byť nezrale, vyjádřili

Pak své pocity a potřeby znovu opomíjíme,

dokud se nevytvoří přetlak

A pak se situace opakuje

Jakkoliv prudce č vyhýbavě

vyjadřujeme své potřeby…

Jakkoliv můžeme jednat pohánění

závistí, soutěživostí či jinými

„nepěknými“ emocemi…

potřeby pod nimi jsou reálné

a emoce jen palivem, abychom se vůbec

dokázali dostat

ze zóny dětské bezmoci

Hleďte méně na ZPŮSOB, jakým

my sami nebo druzí

vyjadřujeme své potřeby

Méně sebe i druhé odsuzujme

za společenskou nepřijatelnost

emocí či projevu

S upřímným zájmem a jemně

se zajímejme o bolavá místa,

ze kterých vyrůstají

Ptejme se sami sebe:

Co se ti děje… Ivetko?

Vnímám, že je to důležité.

Tyhle emoce jsou důležité.

Koho ti tento člověk zrcadlí?

Čeho se bojíš?

Co je to úplně nejhorší, co se může stát?

Co potřebuješ?

Co bychom mohly zkusit?

Co je to nejlepší, jak to může dopadnout?

A máme nějaký jiný zdroj, když tohle nevyjde?

Jaký bude plán B?

A když to tak cítíme, omluvme se druhému

„Jedna moje část cítila… bála se…

neuměla jsem to v té chvíli říct jinak…“

Nejste to celí vy

Nejste ztělesněná nenávist, soutěživost

Nejste manipulátoři, nejste špatní

Jen máte pár autopilotů, jako každý


Iveta


www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení