POUČENÍ DÍTĚTE NA PRAHU DOSPĚLOSTI
"Zavedla bych nějaký rituál na ukončení dětství. Abychom my maminky věděly, kdy končí naše maminkování a my děti, kdy končí naše dětství. Abychom k sobě od té chvíle mohli přistupovat jako svébytné, nezávislé osobnosti hodné vzájemného respektu a úcty. Být ex-matka a mít nadstandardní vztah se svým ex-dítětem. Rodič v záloze a dítě v záloze, připraveni nastoupit "do aktivní služby", kdyby bylo třeba."
Krásný komentář od Zuzany Kuklové. Já bych k tomu ještě dodala pro naši slečnu nebo mladého muže malou doušku na cestu:
„Žádná máma neumí být dokonalá. Neumí vždycky vycítit nebo vědět, co je nejlepší říct nebo udělat. I když se o to snaží. Každá máma se o to snaží, i když to třeba tak nevypadá. Snaží se, a přesto dělá věci, které můžou dítěti vadit nebo ho i zraňovat… Dokud je ale dítě malé a žije s mámou pod jednou střechou, bývá těžké povstat a říct: Takhle to nechci! Vadí mi to. Cítím se tak a tak… Když by to vždy šlo, život by byl už úplně dokonalý.
Ale bohužel, dítě je malé, přesně nerozumí tomu, co mu vadí anebo se neodváží to říct. Ví, že svoji námitku neumí vyslovit tak, aby ji máma pochopila správně, jako pocit, radu, ne kritiku, rozmazlenost... A neumí svoji zpětnou vazbu načasovat na chvíli, kdy má máma dost sil. A tak má se sdílením svých pocitů často špatné zkušenosti. Bojí se a přestane se ozývat.
A tak vše jede dál: máma neví, že je něco špatně a dítě s těmi věcmi nemůže nic udělat, a tak se je snaží nevnímat. A TO SE MU ČASEM PODAŘÍ. Přestane vnímat. Takže například to, že mu máma nerozumí začne brát jako normální věc… Nebo nějaké nespravedlnosti začne považovat za běžnou součást života… A teprve když dospěje, odejde z domu, osamostatní se a není závislý na mámě a rodičovském domu, dovolí mu psychika, aby se mu uvědomění vrátilo. Dojde mu, že není normální smířit se s tím, že mě nechápou. A že není normální brát nespravedlnosti tak stoicky a pasivně.
Tohle se může stát i tobě, moje milé dítě. Může se stát, že se ti vrátí paměť. Je to vlastně dost pravděpodobné, život prostě takhle funguje… A chci, abys věděl, že až se to stane, jsem tady, pro tebe, připravená naslouchat tvým pocitům i kritice. To je totiž další zákonitost: Když se tyhle staré, potlačené myšlenky a pocity vynořují, jsou nejdřív silné a nese je zlost. Jsem na to připravená. Přijímám, že to k rodičovství patří. Přijímám své rodičovství. Jsem a budu tady pro tebe a zvládneme to spolu. Miluji tě.
Comments