Proč naše mámy neumí pochopit, za co se na ně zlobíme

To, co pro nás dělaly z lásky

To, čím se pro nás vyčerpávaly

To, co pro nás obětovaly

To, co si s námi užily

To, jak na nás myslely

To, jak nás ochraňovaly

To, jak se o nás strachovaly

To, jak o nás pečovaly

To, co si pro nás přály

To, jak jsme byli jejich smyslem

To, co cítily, když přišly na školní besídku

To, co cítily u srdce, když se dívaly, jak spíme

TO SI PAMATUJÍ, TO DĚLALY VĚDOMĚ,

TO TVOŘÍ JEJICH VZPOMÍNKY A SEBEOBRAZ


To, jak jsme se cítili,

když nám nerozuměly

když na nás bezhlavě tlačily

když rozhodovaly za nás

když nálepkovaly naše projevy

když měly problémy a byly nevrlé

když byly bez energie a nevšímaly si nás

když byly s jinými lidmi radostnější, než s námi

když neuměly snést jiný názor nebo odpor

když si na nás vybily přetlak

když nás potrestaly za emoce paní učitelky

když neplnily sliby

když z nich šel chlad

TO NEVĚDÍ NEBO TOMU NEPŘIKLÁDAJÍ VÁHU, PROTOŽE NEZNALY INTENZITU NAŠEHO PROŽITKU ČI VŮBEC NEMAJÍ MAPY PRO ZRALEJŠÍ CHOVÁNÍ, PŮSOBILY TO VĚTŠINOU NEVĚDOMĚ A NETVOŘÍ TO JEJICH SEBEOBRAZ


Je možné zlobit se na někoho, kdo neví, nezná, nemá mapy a chtěl jen dobře?


www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články