Proč naše mámy neumí pochopit, za co se na ně zlobíme
To, co pro nás dělaly z lásky
To, čím se pro nás vyčerpávaly
To, co pro nás obětovaly
To, co si s námi užily
To, jak na nás myslely
To, jak nás ochraňovaly
To, jak se o nás strachovaly
To, jak o nás pečovaly
To, co si pro nás přály
To, jak jsme byli jejich smyslem
To, co cítily, když přišly na školní besídku
To, co cítily u srdce, když se dívaly, jak spíme
TO SI PAMATUJÍ, TO DĚLALY VĚDOMĚ,
TO TVOŘÍ JEJICH VZPOMÍNKY A SEBEOBRAZ
To, jak jsme se cítili,
když nám nerozuměly
když na nás bezhlavě tlačily
když rozhodovaly za nás
když nálepkovaly naše projevy
když měly problémy a byly nevrlé
když byly bez energie a nevšímaly si nás
když byly s jinými lidmi radostnější, než s námi
když neuměly snést jiný názor nebo odpor
když si na nás vybily přetlak
když nás potrestaly za emoce paní učitelky
když neplnily sliby
když z nich šel chlad
TO NEVĚDÍ NEBO TOMU NEPŘIKLÁDAJÍ VÁHU, PROTOŽE NEZNALY INTENZITU NAŠEHO PROŽITKU ČI VŮBEC NEMAJÍ MAPY PRO ZRALEJŠÍ CHOVÁNÍ, PŮSOBILY TO VĚTŠINOU NEVĚDOMĚ A NETVOŘÍ TO JEJICH SEBEOBRAZ
Je možné zlobit se na někoho, kdo neví, nezná, nemá mapy a chtěl jen dobře?
Comments