Už abych měl hotovo vs. život si chci vychutnat

Pokud si z dětství neneseme pocit, že být spolu

úplně normálně v rodině

a vykonávat denní činností je slavnost,

vyjde nám z toho obvykle tato strategie přežití:

UŽ ABY TO BYLO HOTOVO,

UŽ ABY TO BYLO PRYČ

A PAK KONEČNĚ…

Ale CO? Co konečně?

Kompenzovat? Utápět se v repetitivních,

uklidňujících činnostech?

Jíst? Koukat na televizi?

Nic nemuset? Vegetovat?

Někam vypadnout?

Nemuset žít gró života?

I proto si často lidé bez vlastní motivace

(bez vlastní radosti z prostého bytí v rodině

i z udržování prostoru rodiny)

k sobě najdou partnera z kategorie

„tyran“ nebo „generálka“

Takový člověk pak má víc pohybu, víc děje, víc náplně

Sice brblá a je zakyslý, ale proč byl ve vztahu

s dominantním partnerem

pozná a ocení, až když si najde někoho „tolerantního“,

také bez vlastní motivace

a oba zpomalí, až zastaví, zastagnují

Chybí jim vnitřní předivo zdravě nastavené autonomie,

nevysvětlili jim hezkou formou smysl, v čem je krása dělání,

nepředali jim po kapkách zodpovědnost,

nedávali jim laskavou zpětnou vazbu, ani podporu

Nemají nastaven v těle energetický stav, kdy

mohou fungovat na základě své motivace sami

Vybičují se jen, když už není zbytí,

na konci deadlinů, když jde o přežití nebo hrozí malér

Proto ve svém životě hledají

někoho, kdo je rozproudí

PLNOST něčeho, i když je negativní,

vnímá mozek lépe než pozitivní PRÁZDNOTU

Takže žijí vedle takového člověka a většinu věcí

vykonávají s odporem a na poslední chvíli

pod heslem: Honem, honem, už aby to bylo

S rychlostí a odporem však přichází i

necitlivost a monotónnost

Tvrdé šampónování, fénování dětí,

mechanické mazání, mechanické povídání,

tvrdé, mechanické sportování

(pokud sportuje, tak často ze strachu

o zdraví nebo vzhled, nebo jako útěk z rodiny)

mechanické, stereotypní vaření,

zastřihávání nehtíků až do masa,

aby se to nemuselo dělat brzy znovu

Pokud tak žili už naši rodiče, pak ani neznáme příčinu,

přejali jsme jen chování

Jsme necitliví k sobě i druhým

Jsme málo kreativní, vyčerpaní, kyselí

Je možné z toho vystoupit

Tady je jedno moje oblíbené cvičení z bioenergetiky:

Dělejte věci pomalu, klidně až do zastavení

Stále vnímejte dech a vždy na něj počkejte, aby stíhal,

aby byl v rytmu s činností, kterou právě děláte

Aby nebyl panicky zrychlený, ani zastavený

Myšlenky, aby nebyly pozadu, ani popředu před tělem

Tělo, aby nebylo pozadu ani popředu před myšlenkami,

aby nemělo zatuhlé části, které drží nějakou polohu našišato,

aby bylo v rovnováze a celé došlo na místo, kde začínáte něco dělat

A stále slaďujte dech

Moje kamarádka je z rodiny, kde se děly hrozné věci

Nebyla tam jen traumata typu „nevidí mě, nerozumí mi,

nutí mě do věcí, které nechci, kritizují mě“

Byla to skutečně rodina, kde se dítě každý den děsí,

co hrozného se zase stane

Její maminka je teď stará, unavená žena, která život vzdala

(nemohla jinak, její programy ji nepustily)

Moje kamarádka, která na sobě pracuje, je naopak

ženou, která s dětmi mluví, třeba i celé hodiny, když je třeba,

která zdobí domácnost i každý okamžik prožitý spolu

Tuhle zdobila perníčky, radostně, pečlivě, hravě

a maminka jí povídá: Ty se s tím tak crcáš! To stačí

jenom tak rychle, obyčejně…

Buďme spolu v plnosti okamžiku

Crcejme se s tím!

To je život, který stojí za to


Iveta

www.ivetahavlova.cz


Pokud na sobě chcete pracovat víc do hloubky, můžete se přijít podívat na bezplatné ukázkové setkání 14titýdenního transformačního kurzu Zralá komunikace, které se koná online 19. ledna, 17 - 20h. V tomto kurzu se celou první polovinu, tedy 7 setkání, věnujeme hlubokým přeprogramům osobnosti a emoční regulaci a ve druhé polovině pak nácviku zralé komunikace. Případné přihlášky poprosím na ivetahavlova@seznam.cz

Výjiměčně dobré čtení