Uspokojování potřeb: Princip přepínání


Obvyklý omyl: Nemůžu být spokojený ty i já

V dětství se naučíme, že když jsou

moje a máminy potřeby v rozporu:

Buď udělám, co chce máma a trpím

anebo máma vyhoví mně a trpí

Nevíme, že tento princip byl jen důsledkem

zkratovité komunikace a nedozrálé osobnosti

našich rodičů

Tam, kde se nerozklíčovávají pocity,

hluboko uložené potřeby, křivdy a motivace

jednotlivých členů domácnosti,

není dost informací a možností, jak najít

variantu, která je uspokojivá pro všechny

Vypadá to pak tak, že naše potřeby jsou

v naprostém kontrastu

a „v žádném případě je nelze“ sladit

Naše komunikace je potom, v lepším případě,

plná vět typu:

"A tak já to teda udělám." anebo

"Ale ne, já to vydržím, nemusíš."

V horším případě:

"Proč to pořád musím dělat já?"

"Jak mi to může dělat?"

"Copak nechápe... ?"

a podobně

...

Teprve s intenzivní prací na sobě,

větším pochopením zákonitostí psychiky,

zakuklených potřeb a deformované komunikace,

se učíme hledat skutečné příčiny našich neshod

A najednou se před námi rozvine doslova

širá krajina možností, jak uspokojit danou potřebu

jinak, než původním nekompromisním požadavkem

našeho partnera či kamaráda

A pak už máme navždy v ruce nástroje,

jak rozvíjet vztahy a plnit své povinnosti

a zároveň pečovat o své potřeby

Nepřepínat, ale zůstat zapojení a spokojení

všichni


Iveta

www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články