00:21:51.000 --> 00:22:02.000
Takže dneska budeme ještě pokračovat v té třetí čakře. Ještě jednou. A teď už to začne být.
00:22:02.000 --> 00:22:09.000
Taková ta pokročila úroveň. No a teďka, že to je ta vysoká autonomie.
00:22:09.000 --> 00:22:26.000
Mhm. Tak, eh, vlastně, eh, už by byl ten tý zrtý zr to návětí. Vlastně, co bych k tomu vlastně dneska řekla?
00:22:26.000 --> 00:22:27.000
Takže. Ahoj, já. Můžeme si zase rovnou ty kamery? Jo a půjdem na to.
00:22:27.000 --> 00:22:35.000
Už? Mhm.
00:22:35.000 --> 00:23:01.000
Tak. Takže. Asi nám ještě budou přicházet tady další lidi a to je v pohodě. Er, nevadí, že se budou zapínat a vypínat ty kamery.
00:23:01.000 --> 00:23:24.000
Tak, tak, dneska, podruhé. Třetí čakra. A teď už to nebude takový ten začátek, jako to vlastně bylo dosud pořád ještě takové dočišťování té první, druhé a třetí čakry těch jednotlivých nedovyvinutostí.
00:23:24.000 --> 00:23:34.000
Dejme tomu. A dnes cítím, že už je to takový překlik do.
00:23:34.000 --> 00:23:45.000
Jiné filozofie života, která není založená na těch traumatech.
00:23:45.000 --> 00:23:59.000
Takže překlik od prožívání problémů a těžkostí, eh, k životu, který je založený na.
00:23:59.000 --> 00:24:24.000
Prostě jakoby rozvojových cílech, nebo, myslím tím seberealizačních cílech a nebo ňákých, eh, společenských vztahových cílech a, mm, vyhledávání příležitostí a radosti.
00:24:24.000 --> 00:24:32.000
Kdy tu intenzitu života už teď neposkytuje. Je to trauma.
00:24:32.000 --> 00:24:48.000
Drama. Zapolení s něčim. Co tak jako přistává v tom životě a a my zapalíme s tou reaktivitou na to ale vlastně vytváření směřování.
00:24:48.000 --> 00:25:08.000
Pozornosti a vytváření jednu za druhou. Ehm, ty aktivity a události a prožívání všedního dne, aby byly namířeny na ty příležitosti potěšení nějaké pěkné příjemné cíle.
00:25:08.000 --> 00:25:15.000
A které ovšem nemůžou být jako. Jenom v pohodě? Jo, v komfortní zóně.
00:25:15.000 --> 00:25:24.000
Protože když pojedu na jeden výlet, na druhý výlet pudu do sauny na maseš.
00:25:24.000 --> 00:25:28.000
Já nevim. Jo, prostě. Budu se dělat takovéhle příjemnosti. To neudělá psychice dostatečně intenzivní život.
00:25:28.000 --> 00:25:45.000
Ono to nebude přijímat. Přestane to přijímat jako dostatečnou potravu a bude vám znovu vytvářet problémy.
00:25:45.000 --> 00:25:59.000
Ehm.
00:25:59.000 --> 00:26:05.000
Doplnit celý čas celé dny tím směřováním k těm dobrým příjemným věcem.
00:26:05.000 --> 00:26:21.000
Na té nejvyšší úrovni příjemnosti. Jaké to jde? To je prostě náročné, protože že on život musí být jaksi vyplněn.
00:26:21.000 --> 00:26:47.000
Úplně celý. To je jako když člověk zpívá nějakou písničku. Er, třeba když je hodně traumatizovaný a málo se vnímá, tak třeba zpívá tu píseň a strašně na to tlačí na tu melodii a prakticky skoro nevnímá žádné niance takže když je tam nějaká pe melodie která je
00:26:47.000 --> 00:26:52.000
Mm. Nerefrénoval. A jenom taková houpavá.
00:26:52.000 --> 00:26:57.000
Prostě maličko. Tak to ani nevnímá. Třeba to zpívá v takové jedné rovině.
00:26:57.000 --> 00:27:03.000
A potom, zazpívá až ňáký refrén a takovou určitou jednou hlasitostí. Jenom.
00:27:03.000 --> 00:27:19.000
A pak má druhou hlasitost pro sloku, že?
00:27:19.000 --> 00:27:24.000
A přesto celá ta písnička je důležitá. Všechny ty tóny dělají tu písničku.
00:27:24.000 --> 00:27:39.000
Takže potom takový člověk, er. Prostě, mm. Má jakoby díry v tý písničce. On jako nevnímá všechny ty tóny, jak se řadí za sebou a některé třeba přeskakuje a.
00:27:39.000 --> 00:27:45.000
A vlastně je to jako velmi nenapojené na tu píseň. Na skáče jenom po nějakých bodech, které mu jakoby vyčnívají dostatečně intenzivně.
00:27:45.000 --> 00:28:01.000
Ale, mm. Nevztahuje se ke každému tomu tónu. Nemám to kapacitu, ani jo, třeba tak rychle jako měnit, přizpůsobovat se tomu tempu ty potřebný barvě.
00:28:01.000 --> 00:28:08.000
Ještě do toho. Výška. Hloubka. Nějaký výraz? Ehm.
00:28:08.000 --> 00:28:14.000
Reagování taky na slova, která se mění. Prostě jako nemá na tu kapacitu.
00:28:14.000 --> 00:28:16.000
A. Ale zároveň ta písnička takhle prostě vlastně zazpívat nedá. Jo, ono je pak nepoznatelná.
00:28:16.000 --> 00:28:34.000
Nebo prostě vůbec neodpovídá jako tomu co. Co to jako má vyjít, když my jsme prostě zvyklí na.
00:28:34.000 --> 00:28:40.000
Na negaci. Zaměřovat se třeba.
00:28:40.000 --> 00:28:48.000
Třeba třetinu nebo čtvrtinu dne nebo.
00:28:48.000 --> 00:28:52.000
Příčinou čtvrtinu? Ne na. Na negaci. Tak, eh, a to vlastně v tom počítám i spánek. Jo, takže.
00:28:52.000 --> 00:28:53.000
Je to prostě je to fakt velmi těžký najednou začít vyplňovat jako každou tu minutu toho dne. Jako.
00:28:53.000 --> 00:29:15.000
Stejně jako tu písničku. Prostě vy musíte něčím vyplnit. Musí tam být nějaká činnost nebo nějaký pocit nebo nějaké myšlenky.
00:29:15.000 --> 00:29:23.000
Ano, protože jinak jako spíte, že jo? A opravdu prostě ta psychika vás vám jako nedovolí mít tam mít tam jako nic víc.
00:29:23.000 --> 00:29:24.000
Takové jako nicotě, že ani k ničemu nesměřujete. Ani nejste na nic navázaní.
00:29:24.000 --> 00:29:54.000
Ani myšlenkově, ani pocitově. Jo, nebo citově. Takže když tam nic není, tak tam ta psychika prostě hodí něco z takové hierarchie, er, návykových vyplňovačů, které tam prostě máte v určitém žebříčku, takže prostě někdo, kdo byl třeba zvyklý ehm, se prostě třeba trápit tím jako jestli bude mít dost
00:29:58.000 --> 00:30:04.000
peněz na něco a nějak pořád ty peníze, jako honil a vydělával a šetřil.
00:30:04.000 --> 00:30:09.000
A pak třeba najednou je má. Nepotřebuje, er, to takhle dělal tak intenzivně.
00:30:09.000 --> 00:30:10.000
K tomu třeba byl celý život zvyklý se trochu trápit vztahem nebo vztahama a pořád nějak přemýšlet.
00:30:10.000 --> 00:30:20.000
Třeba jak ten partner. Jak asi přijala nějakou věc nebo co si o něm myslí?
00:30:20.000 --> 00:30:30.000
Nebo nějak se naštvávat v duchu, co mu to Tem partner udělal a chystat se na to, že to bude nějak řešit, třeba.
00:30:30.000 --> 00:30:39.000
A nebo řešil vztah jako s rodiči se sourozenci a tak. A v tom jako negativním, nebo třeba, že.
00:30:39.000 --> 00:30:49.000
Že se jako ostýchal a. Mm. Bál se chodit někam, kde prostě jsou lidi. Třeba neznámí lidi nebo mluvit na veřejnosti nebo tak.
00:30:49.000 --> 00:30:56.000
Tak tohleto jsou velmi významné, důležité obsahy dne týdne. A života toho člověka.
00:30:56.000 --> 00:31:18.000
Velmi cenné, protože zaplňují prázdnotu. Takže když, eh, vy najednou a tak to můžeme vzít i třeba u těch účastníků kurzů kvantových přepisů by najednou mu ubylo spousta problémů s nějakých oblastí, tak mu vznikne mnohem větší problém protože ta prázdnota
00:31:18.000 --> 00:31:32.000
je velmi nepříjemná. Velmi nepříjemná. A proto je potřeba velmi se zaměřovat na to, když takhle člověk pracuje, co nového si vloží do svého života?
00:31:32.000 --> 00:31:44.000
A může si tam prostě vložit nová hobby. Ale zároveň si tam mu potřebuje vložit, i, eh, i ňáké odvážné věci. Stresu.
00:31:44.000 --> 00:31:51.000
Aspoň lehce mimo komfortní zónu, které se týkají vztahů.
00:31:51.000 --> 00:32:17.000
Třeba i navazování dalších vztahů nebo projevování se jinak mezi třeba přáteli nebo novými lidmi, nebo i i vlastně prezentace vlastního já, že kdo třeba byl zvyklý projevovat se jako takový hodný nebo slušný kluk holka korektní nebo to tak prostě ehm, mm nebo to tak trošku mrtvý,
00:32:17.000 --> 00:32:21.000
tak třeba může. Eh.
00:32:21.000 --> 00:32:22.000
Teď jako cítit takovou taky takovou jakoby díru. Co vlastně dělat? Jak to kočí? Mu to vlastně nahradit?
00:32:22.000 --> 00:32:38.000
Protože, eh, to tam jako samo samo skáče, když. Když tam nic jiného nedáte. Jo, třeba si může dát jako za cíl.
00:32:38.000 --> 00:32:46.000
Eh, já se rpnou. Ty kamerky. Jo, eh, chovat se vlastně prezentovat se třeba jako zlobivý kluk.
00:32:46.000 --> 00:33:02.000
Zlobivá holka. Jo, že vlastně je potřeba si místo každého problému, který jsme řešili, tak nejenom ulevit si, že to tam není, ale ale prostě do toho života vložit něco jiného a jít za tím.
00:33:02.000 --> 00:33:09.000
A musí to být něco, co je prostě aspoň trochu. Ehm, poté, co už jste aspoň trochu, že jo?
00:33:09.000 --> 00:33:15.000
Odpočinutí tím, že tam máte ňáký oddávky. A to tak, eh, aby jsou mimo konkr.
00:33:15.000 --> 00:33:21.000
Eh, mimo tu komfortní zónu. Jo, prostě něco, co je vlastně ňáký nový cíl?
00:33:21.000 --> 00:33:22.000
Co je úkol? Čím se můžete zabývat? Do čeho můžete dát tu energii na cukru? Můžete přemýšlet.
00:33:22.000 --> 00:33:29.000
Můžete si to chystat podobně jako jste velmi komplexně komplikovaně, hluboce, těžce se zapojením.
00:33:29.000 --> 00:33:42.000
Hodně emocí. Jo, to je taková obrovská hmota. Jo, jste zapojili s těma problémama.
00:33:42.000 --> 00:33:47.000
A to tu velikou hmotu musíte dát do něčeho jiného. Ehm. A úplně opravdu.
00:33:47.000 --> 00:33:59.000
Tak, aby jste v podstatě nějak zaplnili každou minutu toho dne. Dobrá zpráva je, že to nemusí být jenom o aktivitách a a myšlenkách.
00:33:59.000 --> 00:34:08.000
Samozřejmě můžeme taky zažívat tělesné záležitosti. A může, ehm, třeba klid klidového rázu.
00:34:08.000 --> 00:34:11.000
Kdy, ehm, se učima lépe vnímat, er, svoje tělo. Nebo kdy můžeme spočinout v nějakém citovém.
00:34:11.000 --> 00:34:28.000
Prostě pohroužení. Jo, takže to pak zas není tak samozřejmě, ehm, náročné že bychom museli každou minutu půlku zaplnit.
00:34:28.000 --> 00:34:33.000
Úplně přesně jako něčím. Ale. Mm. Je to tak, že člověk potřebuje opravdu?
00:34:33.000 --> 00:34:57.000
Tak jako aspoň dva nějaké větší, takové rozsáhlejší cíle. Er, toho hezkého rázu, prostě při příjemného pro něj, které jsou pro něj samotnýho, na kterých vlastně jako pracuje a spoustu dalších takových menších ehm, některých čistě příjemných a některé takové ty, jako právě Mm, výzvy malé mimo komfortní
00:34:57.000 --> 00:35:02.000
zónu, aby vlastně vyplnil tu velkou kapacitu. I ta jako těkající.
00:35:02.000 --> 00:35:03.000
Vlastně mysli. A té energie, která v nás je jako velká a chce se někam jako závažně investovat.
00:35:03.000 --> 00:35:20.000
Jo, to prostě do něčeho významného a pak prostě mít spoustu, třeba dalších nějakých menších věcí, aby.
00:35:20.000 --> 00:35:22.000
Aby mohla být v takovém plynutí, když to prostě neděláme tak najednou. I když jsme naši situaci zlepšili v životě vlastně spousta věcí úplně odpadla.
00:35:22.000 --> 00:35:23.000
To člověk zjistí, když se začte třeba do ranních stránek. Jestli někdo psal v minulosti z vás.
00:35:23.000 --> 00:35:44.000
Jo, tak vidí, co všechno měl za problémy a že už to nemá. Jo, a že má vlastně nový a ty nový třeba vůbec neměl.
00:35:44.000 --> 00:35:51.000
A někdy ty nové nějak logicky nenásledují. Po potom řešení těch věcí, co jsme už vyřešili.
00:35:51.000 --> 00:36:05.000
Jo, není to další patro. Je to jenom to, že ta naše vlastně mysl, když nenajde dost nového materiálu, na kterým byste žili, tak sáhne úplně náhodně, po jakémkoliv dalším problému, který prostě máte třeba někde v rodu, nebo který jste někde jako zahlídli, že existuje.
00:36:05.000 --> 00:36:13.000
Jo. Takže. Prostě to až takhle. Je to takový.
00:36:13.000 --> 00:36:18.000
Jenom jakoby.
00:36:18.000 --> 00:36:21.000
Jakoby to byla taková jako síť do. Do které jsou, na který sedí takový různý. Třeba kulečníkovi koule. Dejme tomu.
00:36:21.000 --> 00:36:22.000
Jo. A když jako jedna zmizí, tak tam jako napadne nějaká další. Prostě tam se pořád jakoby tlačili by se tam další a.
00:36:22.000 --> 00:36:46.000
A teď jako když to tam vědomě nedáte. V té dobré kvalitě, tak tam napadne cokoliv dalšího jo, z rodiny z rodů od dětí z kolektivního podvědomí si to stáhnete.
00:36:46.000 --> 00:36:51.000
Jo, oni to. Ani se vás to vlastně nemusí jako nějak vůbec týkat. Dost často. Moje klienti.
00:36:51.000 --> 00:37:01.000
Než jsem teda ten princip objevila, tak nebazírovala jsem dostatečně na tom, aby si vlastně pracovali pořád na nových věcech, které zapnují do života.
00:37:01.000 --> 00:37:11.000
Tak jsem. Tak jsem zjistila, že se potom jako přivozují takový menší nemoci, aby na Floridě odpadli a nemuseli vlastně jako nic dělat.
00:37:11.000 --> 00:37:15.000
A to, co dělají, je ta nemoc. To jako bojování s tou nemocí nebo z nevolnosti?
00:37:15.000 --> 00:37:30.000
A nebo si stahovali úplně jako nesmyslné. Takové jako drobounké. Eh, dobře ohraničený ohraničená traumatka, která se pak dala dobře pročistit, je jedním sezením se mnou.
00:37:30.000 --> 00:37:45.000
Jo, jako třeba že nějaká žena byla unesena z jednoho hradu na druhý hrad a tam si prostě musela vzít velitele stráže, ale do tří týdnů se do něj zamilovalo, takže dál už ten problém jako nevedl a my jsme to byli schopní jako vyřešit budem během jednoho sezení a ten člověk se trošku
00:37:45.000 --> 00:37:50.000
zakompenzoval. Jo, že je vlastně jako prázdnej poté, co si vyčistí ty věci. Jo.
00:37:50.000 --> 00:37:57.000
Takže takže na to chci jako moc upozornit, že tohle potom se bude dít už už celý život.
00:37:57.000 --> 00:38:05.000
Sice, eh, s tou velkou mírou pročištění těch těžkostí tomu dejme tomu z toho dětství.
00:38:05.000 --> 00:38:24.000
Eh, už tam nebudou problémy. Tedy tohoto typu a priori. Ale když budou vlastně dojíždět ty nové projekty, ty nové výzvy, které si dáme dožívat a oni třeba můžou být jenom dejme tomu na dvě měsíce, jo že začnete navštěvovat nějakou skupinu několika žen a bude to pro vás taková jako výzva protože
00:38:24.000 --> 00:38:25.000
na to nejs vlastně máte špatné zážitky. Dejme tomu na skupinu žen z rodiny ze svého dětství.
00:38:25.000 --> 00:38:35.000
Jo, tak dva měsíce to bude velká výzva, a bude to velmi jako naplňující. Bude to.
00:38:35.000 --> 00:38:41.000
Mm. Bude vás to zaměstnávat, ale po dvou měsících už to spadne do kategorie takového jako příjemná.
00:38:41.000 --> 00:38:45.000
A nebude to tou velkou výzvou a bude to zabírat menší procento té energie a myšlenek a všeho.
00:38:45.000 --> 00:38:53.000
V té vaší hlavě. Pokud teda nepůjdete dál a nebudete kreativnější zase v té skupině.
00:38:53.000 --> 00:38:54.000
Jo, ještě. Takže právě potom si musíte znovu říct: tak co nového? Třeba s touhle tou skupinou?
00:38:54.000 --> 00:39:05.000
Anebo co? Er. Co nového někde jinde? Jo, nebo vlastně, jak to prohloubím?
00:39:05.000 --> 00:39:11.000
Třeba ty vztahy v té skupině? Jo, nebo co to, vlastně znamená tady v té skupině.
00:39:11.000 --> 00:39:12.000
Pojďme se třeba všichni o tom pobavit, místo abychom jenom něco nějak tak jako bezmyšlenkovitě prožívali spolu.
00:39:12.000 --> 00:39:27.000
Nějaký akce a tak. Takže vlastně celý život člověk musí sledovat, jak, eh, jak hodně vlastně naplňující.
00:39:27.000 --> 00:39:37.000
A jako určitá výzva, jsou ty jednotlivé oblasti života, které tam má a dostatečně brzo v tom prostě pokročit.
00:39:37.000 --> 00:39:44.000
Jo, že prostě. Když se naučíte třeba základně na kytaru, tak najednou zjistíte, že vám úplně upadá nějak ta motivace.
00:39:44.000 --> 00:40:03.000
A i ten čas, který tomu věnujete a. A prostě budete vědět, že to teď není o tom dalším a dalším učení se třeba dalším akordům a finesám, ale o tom, že potřebujete někde vystupovat koncertně, nebo že potřebujete si udělat skupinku, lidí, které budete zvát a se který tomu věnujete a a prostě budete vědět že
00:40:03.000 --> 00:40:12.000
to teď není o tom dalším a dalším učení se třeba dalším akordům a finesám, ale o tom, že potřebujete někde vystupovat koncertně, nebo že.
00:40:12.000 --> 00:40:22.000
Potřebujete si udělat sku, dokud jsme tam byli ještě pořád hodně ovlivnění těmi dětskými, našimi.
00:40:22.000 --> 00:40:29.000
Prožitky a stavy bez bezmoci. Tak jsme se naučili toužit po klidu.
00:40:29.000 --> 00:40:54.000
Naučili jsme se toužit po bezpečí a tak jsme si udělali v sobě touhu na tu koumfortní zónu a j dost často promeškáme ten bod, kdy vlastně už jsme dosáhli toho, že v tom bezpečí jsme a potřebujeme odstranit svoji fobii na na diskomfort protože ten
00:40:54.000 --> 00:40:59.000
diskomfort. To je právě jenom to vykročení do nějakého trošku jiného úhlu.
00:40:59.000 --> 00:41:11.000
Jako pohledu nebo jiného projektu. Jo, nebo prostě do nějaké nové výzvy, která zase zaměstná tu naši vlastně obrovskou.
00:41:11.000 --> 00:41:24.000
Jo. Kapacitu a energii, která chce řešit vlastně Ufo. Opravdu chci mít cíle v tom životě chce něčeho dosáhnout.
00:41:24.000 --> 00:41:28.000
Jako každý správný hrdina v knize nebo ve filmu. On jako musí mít problém.
00:41:28.000 --> 00:41:35.000
Musí mít nějaký náročný, vlastně úkol a. A potřebuju ho potom vlastně zvládnout.
00:41:35.000 --> 00:41:39.000
Ale jakmile ho zvládne, tak jako z princeznu, je Happy ever after.
00:41:39.000 --> 00:41:40.000
Takže to jako končí? Ve druhém díle už princezna tak moc není. Leda že by se mezi nimi znovu stalo nějaké nedorozumění.
00:41:40.000 --> 00:41:52.000
Jako jo, že ona by uvěřila něčemu, že on něco špatnýho udělal.
00:41:52.000 --> 00:41:57.000
Jo, tak si udělají drama a potom je jako zase materiál na další víno.
00:41:57.000 --> 00:42:02.000
Anebo můžou mít spolu prostě nějaký nový projekt? Jo, něco, co bude zase náročné.
00:42:02.000 --> 00:42:09.000
A jako, dovštěvníka nebo ňáký prostě bohulibý projekt, který lidi nechápou.
00:42:09.000 --> 00:42:18.000
Vlastně. A oni musí přesvědčit. Jo, ono. Takže my potřebujeme, aby náš život svojí velikostí nás byl hoden.
00:42:18.000 --> 00:42:24.000
A to velikost se vytvoříme. Buď negativně anebo si je vytvoříme pozitivně.
00:42:24.000 --> 00:42:45.000
Ono to jde až do. Takových detailů. Já s tim mým naciťováním, následovánim a zapisováním do tabulek a pozorováním a zase zapisováním tak prostě fakt vidím, že stačí když jako minutu jde eh, u některého člověka to není minuta jo, u některého člověka to je jako samozřejmě delší
00:42:45.000 --> 00:42:56.000
doba, ale jde nějaká prázdnota, kdy tam není návaznost těch těch dějů uvnitř a ten člověk potřebuje okamžitě se napít.
00:42:56.000 --> 00:43:07.000
Okamžitě se najíst. A ne proto, že by potlačoval hnusný obsahy, ale že zaplňuje nějakou prázdnotu, nebo se mu okamžitě udělá popínek.
00:43:07.000 --> 00:43:19.000
Jo, nebo dostali průjem, nebo něco takového, co má v té hierarchii kompenzací jako možnost, která dokáže okamžitě naskočit, protože on to pak potřebuje okamžitě.
00:43:19.000 --> 00:43:44.000
Takže až až takhle daleko to jde. Takže když vás třeba začne, eh, z čisté, jasná bot, břicho, můžete podle okolností toho, co se tam zrovna stalo, buď vědět, že máte ňáký těžký vnitřní konflikt, nějakou tu dětskou věc že se něčeho bojíte a a nebo že je tam prázdno že tam
00:43:44.000 --> 00:43:50.000
nemáte vlastně nic, co by vás zaměstnávalo. A tohle může být něco, co umíte zkrátka z dětství.
00:43:50.000 --> 00:43:57.000
Jo, nebo najednou vznikne ňáký problém mezi mezivama a partnerem. Takový úplně až jako nějak nesmyslný.
00:43:57.000 --> 00:44:05.000
No tak. Prostě. Trošku jste potřebovali tam jako rozvířit tu hladinu, protože váš život vás jako nudí.
00:44:05.000 --> 00:44:14.000
Vlastně jo. A ta psychika to bere velmi špatně.
00:44:14.000 --> 00:44:29.000
Není to. Není to lehké. Er, vlastně z počátku udělat si ten nový návyk. Když cítíte, že je to hodně komfortní, tak se tam vložit, prostě.
00:44:29.000 --> 00:44:41.000
Eh, výzvu? Jo, vložit si tam něco malého. Jo. Třeba teď že tady hodně jsem doma a píšu si se svojí z cágu. Musím velmi dobře prostě plánovat ten tělesný pohyb.
00:44:41.000 --> 00:44:57.000
Vlastně citový naplnění každý den. Přátelský kontakt. Mm. S lidmi v různých jako vzdálenostech perimetrů.
00:44:57.000 --> 00:45:08.000
Ňáký vedlejší pracovní projekt. Eh? A i tak takové ty minutové záležitosti.
00:45:08.000 --> 00:45:15.000
Jo. Kdy? Er, maminka energie jde domů. Huť, protože ztrácím pojem smyslu.
00:45:15.000 --> 00:45:21.000
V té chvíli, a něco se mi nechce udělat, protože jsem zapomněla, kam to vede.
00:45:21.000 --> 00:45:27.000
Proč tu věc dělám. Tak pak se potřebuju zahloubat a vlastně, uvědomit si, proč tenhlet věc chci dělat jako co je ve druhém třetím kroku.
00:45:27.000 --> 00:45:36.000
Ten smysl, kterého chci dosáhnout, anebo jenom potřebuju nějakou míru. Výzvy.
00:45:36.000 --> 00:45:44.000
Jo, nějakou jako diskomfortu, protože vlastně třeba to moje psaní. Jak já to všecko jako nějak naciťuju, tak vlastně to není až tak složité.
00:45:44.000 --> 00:45:50.000
Je to jako rozsáhlé, ale to nevymýšlím. Takže jako na sebe nekladu nějaký tlak?
00:45:50.000 --> 00:45:58.000
Jako že jestli mám dost velkou fantazii nebo něco, ono to nějak jako samo, tak já potom třeba říkám tak budu si tady oběhnout kolo jako ven.
00:45:58.000 --> 00:45:59.000
Jo, před čtvrtím, protože je to teda výzva, protože jsem už vlastně nějak jako úplně nechce.
00:45:59.000 --> 00:46:09.000
Ale není to ani, že by to bylo něco hnusnýho co by se mě koupit nechtělo.
00:46:09.000 --> 00:46:15.000
Že bych se nějak jako nutila za takový ten malý nekomfort, který jako?
00:46:15.000 --> 00:46:34.000
Ale vím, že to je pro mě hodně dobrý, že se budu cítit dobře. A už jsem jako naučená na to, že když si ten malý jako tu malou výzvu udělám, tak potom jsi teďka se zklidní, já budu moct vlastně dělat to, co tady jako dělám na což je můj vlastně s nový život, ale když tam není jako celé to předivo
00:46:34.000 --> 00:46:41.000
toho toho dne tak opravdu jsem schopná najednou jako mít, ehm, je takové hluché okýnko a zapomenu, že.
00:46:41.000 --> 00:46:46.000
Vlastně, my že jsme jenom iluze, že? Hmotně tedy zas ani neexistujeme.
00:46:46.000 --> 00:46:53.000
A na chvilku zapomenu, že jídlo mi nemůže způsobit beďárek.
00:46:53.000 --> 00:47:02.000
Jo a už ho mám. Jo, že prostě člověk se pak začíná obracet směrem k tomu.
00:47:02.000 --> 00:47:12.000
Nevědomému. Nevědomé víře v to drama. A ty problémy a nepříjemnosti.
00:47:12.000 --> 00:47:18.000
Takže takhle asi na začátek.
00:47:18.000 --> 00:47:28.000
Tak jo. Tak tohle bude dneska téma do těch sdílecích skupinek. Tak komfortně nekomfortní zóna.
00:47:28.000 --> 00:47:37.000
Jaký k tomu máte. Kdy to máte postoj? Ano, je to. Praktikujete.
00:47:37.000 --> 00:47:45.000
Mm. Jestli ještě pořád chcete mít hlavně klid. Jo, ehm.
00:47:45.000 --> 00:47:54.000
A jestli umíte rozlišovat, kdy ten klid vlastně najednou přechází v nějaký takový neklid nebo nudu?
00:47:54.000 --> 00:47:57.000
Jo, nebo něco tak se něco stane. Jo, a vy si myslíte, a zase seš tady. Něco takže já si se vroužím po tom klidu a už to přestanu a budu mít klid, zase nějaká hybernace někde.
00:47:57.000 --> 00:48:14.000
Jo, ale to je vlastně jenom to, že jsme promeškali vlastně to, kdy ten jako klid, který byl tím výdechem po nějakým nabití.
00:48:14.000 --> 00:48:19.000
Ať už trauma temnou výzvou. Tak zkus jsme na chvilku odpočívali.
00:48:19.000 --> 00:48:24.000
A teď zase, že potřebujeme vědomě udělat něco pozitivního pro rozvoj svého života.
00:48:24.000 --> 00:48:29.000
Něco. Ale takového, co nás jako nabije? Jo, i mě. Nějakou.
00:48:29.000 --> 00:48:30.000
Třeba trému nebo nebo něčím, protože jinak se nám to stane pak samo od sebe.
00:48:30.000 --> 00:48:38.000
Jo? Že ta světelka to teda vyrobí. Tak už jste říkal, pane doktore.
00:48:38.000 --> 00:48:48.000
Takže zkrátka todle téma do těch zdících skupinek.
00:48:48.000 --> 00:48:49.000
Já taky.
00:48:49.000 --> 00:48:58.000
No, z jako důvodu mám pocit, že. Že to stačí na dvanáct plus dvě minuty.
00:48:58.000 --> 00:49:10.000
Dobře. Ještě tady mám. Hm, ve čtyřce je Miroslav sám a v devítce je Karina sama.
00:49:10.000 --> 00:49:22.000
Tak jestli mám z vás dát spolu, nebo chcete každej předat třeba k nějaký jiný skupince, abych vás bylo víc, jestli se na tom nějak budem domlouvat, nebo jak to uděláme.
00:49:22.000 --> 00:49:31.000
Já jsem teď přišla, takže já. Klidně si vezmu ti čtrnáct minut jako ž, že ještě jako dojdu domů celá a připojím se až spát. Jo?
00:49:31.000 --> 00:49:32.000
Dobře. Tak jo. Díky za info. A.
00:49:32.000 --> 00:49:34.000
Takže. Děkuju.
00:49:34.000 --> 00:49:36.000
A manžel.
00:49:36.000 --> 00:49:38.000
Mně to jedno. Děkuju.
00:49:38.000 --> 00:49:42.000
Co to znamená? Že? To je jedno. Chceš být sám, nebo chceš být s někým ve skupince?
00:49:42.000 --> 00:49:45.000
Klidně někam přidej. Děkuju.
00:49:45.000 --> 00:49:46.000
Dobře.
00:49:46.000 --> 00:49:50.000
Puste jít do té větší, větší intenzity života. Ne do té menší intenzity.
00:49:50.000 --> 00:49:55.000
Jo, prostě pravdu. Na tom fakt záleží. Ten šťastný život.
00:49:55.000 --> 00:49:56.000
Hm.
00:49:56.000 --> 00:50:01.000
Tak super.
00:50:01.000 --> 00:50:02.000
Tak já to tady ještě.
00:50:02.000 --> 00:50:06.000
Tak jo. A je to na krátko. Jo, dvanáct plus dvě. Takže to je chvilka.
00:50:06.000 --> 00:50:36.000
Ehm. Ok. Tak otvírám skupinky.