Baví mě dělat věci pro někoho nebo s někým

30/03/2017

Malé děti se učí nápodobou

Potřebují podněty, pozornost,

účast rodičů

Nakreslíš ptáka

a dítě to zopakuje

Ukážeš mu, jak louskat oříšky

a čtvrt hodiny pak louská sám

Do skoro prázdné nádoby

dětské zkušenosti

naléváš hlt po hltu

a zároveň jsi jeho prvním publikem,

projekčním plátnem,

na kterém si dítě ověřuje,

že to dělá dobře

a že jeho činnost je

zdrojem tvé radosti

Potřebuje totiž jen

podněty, bezpečí a lásku

A to vše získává

láskyplným kontaktem s tebou

při hře a učení

...

Pokud ho necháš příliš brzy

jeho vlastním silám

„Hraj si s čím chceš“

„Kresli si něco“

„Počkej, až to dodělám,

až se vrátím, až... „

Když nemá

ani tvou pozornost,

ani vedení,

zkusí sáhnout do svého džbánu,

ale brzy zjistí,

že je v něm příliš málo

A pocítí vyčerpanost, nudu,

prázdnotu, tíhu, možná i

pocit neschopnosti

A touží po jediném:

Nějak to překlepat,

než se rodiče vrátí anebo

než si ho zase začnou všímat

Naučí se čekat

a nenávidí čekání

V regresích nebo při hypnóze

pak často vidím,

jak si v takové chvíli dítě

ani nemůže hrát,

pozorností je stále u toho,

kdy se vrátí rodiče, anebo

kdy je to „za chvilku“

...

V dospělosti pak takový člověk

pořád čeká na to,

až partner přijde, až zavolá,

až budou spolu, až mu dá podněty

Tvoření vlastní náplně

je namáhavé, jen jakoby z povinnosti,

a užije si ho téměř jen tehdy,

pokud už dopředu ví, že o tom, co dělal,

bude moci partnerovi vyprávět,

získat jeho chválu, pozornost, body

O samotě, jen v přítomnosti sebe sama,

a pokud je mu pozornost odpírána,

vyhasíná

Bez předem daného plánu a závazků

může dojít až do takového stádia nemohoucnosti

(retraumatizace dětských prožitků),

že touží jen stočit se v posteli do klubíčka

a hibernovat, než někdo přijde

...

Výchova vlastních dětí,

zvlášť pokud se při ní nemůže

velmi těsně propojit s partnerem,

je pro takového člověka za trest

Dny je potřeba jen nějak překlepat,

než přijde partner nebo jiný dospělý,

a tím se vytvoří struktura,

záchranná síť, daná přítomností

a pozorností dospělého

A to nemluvím o těch,

kteří museli v raném věku často hlídat

(někdy skoro vychovávat)

své mladší sourozence

Pro ty se může stát výchova jediného dítěte,

dokonce s hojnou pomocí chův,

nejtěžším břemenem, na které reagují

hibernací

Třeba u mobilu nebo internetu

...

Hledejte své vzorce,

nežijte s nimi v nevědomém svazku,

fixováni na partnera

nebo energeticky plnohodnotnější dospělé

Teprve až si uvědomíte pravdu,

začne vaše cesta k sobě a k dospělosti

Nebude to hned,

ale jednoho dne vám dojde, skutečně dojde,

že žijete život jen sami pro sebe

Že nikdo nepřijde a nevezme to za vás a že to

už ani nechcete

A začnete plnit svůj džbán

sami pro sebe, bez přítomnosti publika

...

Dojde vám, že chvíle s partnerem v módu

„pojďme něco dělat spolu“

„podívej, co dokážu“

byly touhou zaplnit dětské díry,

touhou změnit minulost,

ohlížením se nazpět

A že právě ty okamžiky,

které jste se snažili přeskočit, přežít,

jsou ty chvíle, kdy můžete žít

svůj skutečný dospělý život

Roztáhnete křídla,

abyste se, jen tak z radosti,

proletěli

A v té chvíli přijde i partner,

který bude přirozeně chtít

být vám nablízku

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články