Jeden z důvodů závislosti na partnerovi

V regresích klientů někdy jen užasle

sleduji příběhy,

které jako by byly oživlou přílohou

učebnice psychologie

...

Většina z nás asi mnohokrát četla,

že nejméně do roku věku

dítě považuje matku

za součást sebe sama

Nepřeháním, když řeknu,

že možná nejmíň třetina

traumatických zážitků,

které mé klienty stíhají,

jsou zmizení matky z dosahu dítěte

A dokonce ani věková hranice

tu neplatí!

Pokud dítě toto zmizení matky

zažilo už předtím,

retraumatizuje se klidně

i ve věku tří let

a to i když je s ním doma

babička, děda i otec

...

Takže dítěti jsou třeba tři...

Matka si myslí, že to tam dítě

chvíli s tátou zvládne

a odskočí si nakoupit

Dítě si toho nevšimne,

hraje si... ale najednou si uvědomí,

že mámu nevidí

... hledá ji... nenajde ji...

a spadne

do traumatického šoku

Cítí jen nekonečnou samotu

...nene, hůř, cítí, že neexistuje

Nemá tělo, nemůže dýchat

Podle věku a stupně traumatizovanosti

je buď jen v agónii

anebo cítí obrovský smutek

a touhu po mámě

Nemůže nic dělat,

nemůže si hrát

... protože nemá tělo a

protože je zahlceno psychickou bolestí

a strachem ze smrti

...

Když postupujeme regresí

a postupně odventilováváme šok,

dítě (ono zraněné místo v nás)

si postupně začíná uvědomovat,

že má tělo,

že existuje a může dýchat,

hýbat rukama, nohama

Že může existovat i bez matky

(Terapeutický proces

v tomto případě nahrazuje

proces zrání, který byl narušen)

...

Postupně se začíná i zlobit

a klást si otázky

„Jak jen mohla?“

(V lehčích případech

se zlobí či si klade otázky od začátku)

...

S dalším postupem léčivého procesu

už si je v této regresní imaginaci

dítě schopné i hrát, něco dělat

Nejdříve jen na chvilku

(co chvíli padá do truchlení),

ale postupně čím dál delší dobu

A nakonec už je schopno

vztáhnout se a najít bezpečí

i u otce nebo jiných osob,

které jsou přítomny

...

Toto zranění má tolik z nás

Dokud si je člověk neuzdraví,

sedí v hloubi jeho psychiky pocit,

že neexistuje bez spojení s mámou

(v dospělosti partnerem)

Takový člověk

přichází o obrovské množství energie

neustálým pomyslným

NAVAZOVÁNÍM SPOJENÍ

Toužením

Zlobením se

Vnitřními dialogy s partnerem

Vymýšlením, čím by mohl být

partnerovi užitečný

Stíháním partnera

Apatickým čekáním

Přehráváním si sytících scén z minulosti

Představováním si budoucích setkání

...

Jakmile se takový člověk rozhodne uzdravit

a posléze se stane, na hluboké psychické úrovni,

samostatnou jednotkou,

může být všechna jeho energie

použita užitečně na

...vnímání svého těla,

...vnímání světa smysly

...užívání si a rozvíjení svého života

...potěšení plynoucí z kontaktu s dalšími lidmi

(nejen s partnerem či partnerkou,

svou „mateřskou postavou)

...

Zkrátka, dospěje

a může konečně začít

žít