Hanba matky

Maminky lidí ve středním věku

se narodily do doby plné předsudků

Ještě za mého dětství bylo hanbou

při školním dotazování na poměry v rodině

říct, že maminka nežije s tatínkem, ale s druhem

Co teprve za jejich dětství,

zvlášť pokud žily na vesnici nebo malém městě

...

Slýchám mnoho starých příběhů

o babičce, která byla svobodnou matkou

A další příběhy, o nejistých biologických otcích,

kdy si celá vesnice šuškala, že babi dědu uhnala,

protože už nosila pod srdcem dítě jiného

(zřejmě ženatého, kterého pak buď milovala

nebo nenáviděla do konce života, a s ním i dítě)

O ženách, které po rozvodu, na křesťanské vesnici,

před hanbou zachránil děda, který si babi vzal

...

U těchto žen se pak většinou vyvinula

úzkostná touha nebýt nejhorší, nebýt „špína“,

ale být naopak nejlepší, nejsvětější

(pokud ovšem nezapadnou příliš hluboko do rezignace

a nezhroutí se)

A jejich děti

– děti svobodných matek, kterým se říkalo pancharti

- nemilované děti dvacetiletých, kteří se museli vzít

- nemilované děti, které měla matka s tyranem,

se kterým se rozvedla a celá vesnice na ni ukázala prstem

- nemilované „kukaččí“ děti, z matčina záletu...

... tyto děti v sobě nemají onu bezstarostnost

milovaných dětí, přivedených z lásky

(či alespoň z naděje)

do řádného manželství

...

Tyto děti mají obvykle dvě volby

- buď jdou cestou touhy a snaží se dokázat,

že jsou dobré, hodné lásky

- anebo se vydají cestou odporu

a snaží se urvat, co se dá...

Mezi klienty psychologických poraden

převládají děti hodné, snažící se

...

Ale veškerá snaha zavděčit se, je marná

Jejich máma, ukřivděná oběť,

které osud nepřál a která se snaží zbavit cejchu,

musí být vždy ta nejlepší

K tomu ovšem potřebujete jakési referenční okolí,

lidský substrát, se kterým se můžete srovnávat

Nejenže pak tyto mámy bývají extrémně soutěživé

vůči ostatním ženám, sousedům, kolegům,

musí hrát prim i nad svými dětmi

Máma musí mít vždycky pravdu,

máma je nejlepší, nejzodpovědnější ,

nejsvětější

...

Děti těchto maminek

(dnešní klienti poraden)

pak v sobě mají směsici pocitů

Vedle soucitu s máminým osudem

a touhy být mámou milovány a uznány,

i zlost a křivdu (často vytěsněné)

A taky mindrák, že nejsou dost dobré,

že dokonalá je jen maminka,

že má vždycky pravdu

A pocit, že na nich nezáleží,

že nejsou nikdy vyslyšeny

A ona atmosféra srovnávání, soutěžení

se přenese do atmosféry celé rodiny

Soutěží pak všichni

a marně

...

Takový člověk se pak v dospělosti

může trápit různými věcmi:

  • že ho dost neuznávají v práci

  • že není dost dobrý

  • že ho nerespektuje partner

  • že ho znevažují přátelé

  • že se cítí využíván, a podobně

Jinou realitu, než poměry ve své původní rodině

nezná a nemůže tedy srovnat a pochopit,

že ona soupeřivá nepřejícná atmosféra

byla soupeřivou a nepřejícnou atmosférou

Považuje ji za běžnou, za normu

a maminku za dokonalou

...

Kdykoliv se snažíte pochopit

své současné problémy,

zjistěte si co nejvíc informací o své rodině

nejméně dvě generace nazpátek

A pak se také porozhlédněte,

jak věci fungují v jiných rodinách

Jen raději zopakuji, protože je to evergreen

- nejde o to někoho soudit,

ale pochopit, transformovat a dospět

ve zralého,

přirozeně sebevědomého, člověka

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square