Činy jsou prodlouženou rukou emocí
Průběh našeho dětství určuje naše postoje v dospělosti
Určuje, jaké pocity a emoce budeme prožívat
v jednotlivých typových situacích
Čím více zranění, tím více negativních emocí
A pocity a emoce jsou tím, co určuje kvalitu našeho života,
ne faktický obsah života
...
Všichni víme, namátkou, že:
... peníze nám štěstí nezajistí
... sláva a uznání nám štěstí nezajistí
... láska hodného partnera nám štěstí nezajistí
(pokud nás naše zranění například nutí
vyhledávat nedobytné objekty nebo
mentory, kteří nás povznesou z naší „ubohosti“)
A tak dále
Nejde o to, co děláme a co se nám děje,
ale jak tuto situaci hodnotíme
a jaké emoce v nás vzbuzuje
...
Pokud v sobě nosíme velké trauma,
míváme málo nadhledu a cítíme se závisle
a jsme k negativním emocím stahováni nesmírnou silou
Ale i po vyčištění traumatického záznamu zbývá zvyk
negativního, ustrašeného, stísněného... postoje
A tomu už je možné kontrovat zacílenou pozorností
...
Mysl (ať se jí říká ego, superego, vnitřní kritik...)
má většinou tendenci stále aktivně vyhledávat
ty nejhorší možné interpretace momentální situace
a tak nás „chránit“ před nebezpečím
Tato tendence se nebezpečně rozrůstá a nakonec
už jen probíháme životem, sevření, nastražení...
Jediným cílem, který si můžeme klást
Jedinou myšlenku, kterou si podržet
... je orientace na dobré pocity
Myslím tím dobré pocity, které si způsobujeme sami
- prožíváním svého těla, láskyplnými činy a tvořivostí
Rozhodně nemyslím euforii z ocenění druhých
...
Trénujte se ve schopnosti oceňovat každou drobnost
ve svém životě
Postoj ke každodenním maličkostem,
je tím, co určuje, jaký život vedete
Opravdu, nezáleží na tom, co děláte,
pouze na tom, jak se u toho cítíte:
láskyplně x nenávistně
vděčně x ukřivděně
klidně x ustrašeně
jemně, načechraně, pružně x uhoněně, zdrcle, prázdně
...
Naše činy jsou pouze prodlouženou rukou emocí,
jakýmsi vodivým drátem, kterým se ve světě zhmotňují
naše postoje a emoce
Zaměřte se proto na činy, které vám vyrábějí dobré emoce
- bezprostředně, bez nutnosti přispění druhého člověka
(už nejste děti, nečekejte na spolupráci druhého)
Čím více kladných emocí vyrobíte,
tím pozitivněji a konstruktivněji
budou vaše další budoucí činy formovat váš život
a pocity z něj
Platí tu ona stará emoční matematika: Čím víc, tím víc
Nastartujte pozitivní cyklus svého perpetuum mobile!
Zaměřte své prožívání dovnitř
a udělejte vůči někomu láskyplné gesto, které vám udělá dobře
samo o sobě
Zpomalte se a pobuďte na sluníčku
nebo ve chvějivém teplém stínu, udělejte dobře svému tělu
Vyrobte něco užitečného a krásného, nechte se tím pohltit
Sedněte si se psem na klíně, hlaďte ho
a vnímejte jeho nevinnou oddanost
...
Přesuňte svou pozornost
od očekávání odměny od druhých
k bezprostřední odměně, k vlastnímu dobrému pocitu
Přesuňte pozornost od velkého k menšímu
Od budoucího k současnému
Stále si klaďte otázku:
Jak si můžu, bez přispění druhého člověka,
vyrobit dobrý pocit právě teď?
Pokud se budete umět ze světa nekomplikovaně těšit,
vyrábět si jednu dobrou emoci za druhou,
bude za těšení stát
A pokud budete žít tento poctivý život
zaměřený na dobré pocity z maličkostí,
dotknete se i životů dalších lidí
Svým vzorem vykonáte tu největší věc, která je
- pomůžete lidem žít samostatně jako dospělý
a ponechat si dětské nadšení pro život
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz