Nejezdi vs. Chci být s tebou stále
Naše psychika je složitá a jednoduchá zároveň
Vzory a další sugesce z dětství
jsou často vysledovatelné dost přímočaře
- vždyť kdo se nepřistihnul, že říká větu,
kterou říkávala máma anebo se chová jako ona
(byť jsem si tisíckrát slíbil, že já takový nebudu)
...
Naše mámy (a tátové) nám předávají víc
než komunikační zlozvyky
Mimo jiné také to, jestli je život boj nebo pohoda
Jak se strachovat nebo nestarat o peníze
Jestli muži/ženami pohrdáme, vážíme si jich
nebo se jich bojíme, nevěříme jim, bojujeme s nimi,
milujeme je, sloužíme jim, utíkáme od nich...
Jestli je role manžela/matky/otce
naplňující nebo únavná
...
Chci se dnes zmínit jen o jednom malém střípku
celé té mozaiky
O situaci, kdy si z dětství přineseme představu,
že blízkost je vyčerpávající
Naším modelem pro blízkost je jednak vztah našich rodičů
a jednak jejich vztah s námi
Pokud jsem tedy například musel žít
s nespokojenou matkou, která si přehnaně nárokovala
moje služby a zároveň s nimi nikdy nebyla spokojená,
je pro mně pravděpodobně představa soužití s partnerem
vyčerpávající
A to, čemu věříme, má tendenci se také stát
...
A tak často vídám konstelaci,
kdy například partner – muž je z dětství citově nedosycený
a touží se dosytit u partnerky
Ta mu jeho sen na samém začátku vztahu
chvilkově splní a on je v sedmém nebi,
pak ovšem začnou působit síly oné dětské traumatizující zkušenosti
a žena už se najednou nechce vídat každý den
s vysvětlením: Že je unavená... že se jen svalí do křesla...
... že bude jen koukat do zdi... že se chce pořádně vyspat
a tudíž chce být dnes sama v posteli a podobně
Myslí si, že poskytla perfektní vysvětlení,
že takto to na světě chodí a partner to jistě taky zná
...
Muž ovšem její slova absolutně nechápe
On blízkostí s partnerkou energii DOČERPÁVÁ
Právě když je unaven, touží po ní nejvíc
Je zdrcen a někde v hloubi psychiky
se mu rozžhaví vlákno oné dětské zkušenosti,
kdy jeho máma unavená životem a svým mateřstvím
mu na svou omluvu stále opakovala:
Teď ne, jsem unavená
Dítě je super citlivý senzor nezatížený falešnými tézemi
a postupně vypozoruje, že matčina únava stoupá
úměrně s jeho fyzickou blízkostí a jeho požadavky
na její pozornost
Že je matka unavená z něj
a že ho tudíž asi nemá ráda
...
Tato odhalení a jejich citový náboj je tak silný,
že s nimi dítě nemůže den za dnem žít
A tak si je postupně zahalí do pláštíků racionalizací
V dospělosti už si pamatuje jen to, že maminka
byla často unavená, ale milovala je,
obětovala se pro ně a podobně
A nedá se říct, že by to vlastně nebyla pravda,
ale onen dospělý si tyto věty neříká
z dospělé perspektivy
- přehrávají se mu z pásky staré několik desítek let
a jsou to racionalizace, kterým v hloubi duše nevěří
Pozn. autora: Není to moc zamotané? ☺
...
A tak, když ke mně takový člověk přijde,
musím ho nejdříve dovést k poznání, že jeho máma
byla svým mateřstvím unavená,
že ho ve skutečnosti odstrkovala,
vychovávala ho mechanicky poskytnutím péče,
ale ne investováním své pozornosti a sebe celé
Potřebuji ho dovést k deziluzi,
abych ho potom mohla dovést do ještě hlubší vrstvy pravdy,
že ač byla matčina energetická situace jakákoliv,
milován byl a bude
...
Dvojice z našeho příkladu má před sebou dlouhou cestu
Ona musí pochopit, že partner není matka
Že vůči němu není bezmocná a nemusí mu být plně k dispozici,
ani když mu bude nablízku... a že on není tak nebezpečný
a pohlcující,
jako byla pro malou holčičku máma
On se zase musí naučit hledat naplnění sám v sobě,
neupínat se tak zoufale k partnerce
a její únavy a útěky si nebrat osobně
jako důkaz, že jí na něm nezáleží
...
Střezte se interpretací chování vašeho partnera
svou optikou
Já vím, že jinou nemáte k dispozici, a proto
neinterpretujte vůbec,
natož abyste okamžitě začali reagovat
Ptejte se a ptejte
Snažte se ho pochopit
Včera se mně někdo zeptal,
kde končí sebeláska a začíná sobectví
Slovo sobectví nepoužívám, ale kdybych používala,
řekla bych, že začíná tam,
kde se snažím vysvětlit, odsoudit a změnit
chování partnera
svým úhlem pohledu
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz