Vše má smysl, nepříjemnosti dvojnásobný

Všechno na tomto světě má svůj smysl,

všechno je účelné

Květiny (ženy) jsou krásné, aby lákaly opylovače

Stromy (lidi) se naklánějí za světlem

Smečkoví tvorové hledají, koho následovat,

protože větší skupina by byla

trvalou a všezahrnující demokracií paralyzována

Protějšek se vám podřizuje

nebo se vám snaží nahnat strach,

z příčin hlubších, než by vás jen napadlo

Vše má smysl

...

Často si stýskáme, že bychom rádi

dělali něco, co neděláme

nebo se zbavili něčeho, co děláme

Jak jsem například tuhle psala

- závislý muž touží po ženě, která je nastavená

na větší vzdálenost ve vztahu

a po víkendu si potřebuje dát pár dnů „oraz“,

než je zase připravená vnímat další kontakt jako bezpečný

Muž jí píše a když ona odpovídá laxně,

trápí se, smutní, imaginuje příští setkání, lituje se,

zlobí se, vymýšlí argumenty, vzpomíná...

Zároveň tvrdí, že by se chtěl těchto nutkavých stavů zbavit,

ale nejde to, mají totiž hluboký smysl

... zkracují, byť jen pomyslně, vzdálenost mezi jím a jeho milovanou

na vzdálenost, kterou potřebuje, aby necítil své dětské zranění,

svou opuštěnost, až existenciální strach a prázdnotu

...

Jindy bychom chtěli přestat tolik jíst

... ale jak to udělat, když si z nás máma udělala

náhradního partnera a držíme nejen sebe, ale i ji?

Potřebujeme na to dvakrát tolik energie a síly

Anebo chceme míň pracovat a víc se věnovat svým dětem

... ale jak, když do nás nespokojení a nároční vychovatelé

zaseli semínka méněcennosti

a jejich klíčení je aspoň trochu pod kontrolou,

když máme ten ohromný profesní úspěch

nebo v něj alespoň můžeme doufat

...

Anebo nenávidíme svou nerozhodnost

... která je ale zase až strojově logická a přesná

Naše mysl totiž při rozhodování zapojuje i nevědomí

a to do procesu vnáší prvky (například vzpomínky

na děsivou bezmoc a selhání v podobné situaci v dětství),

které pak jako neviditelné balvany leží na protilehlé misce vah

našeho rozhodování

Zkrátka náš kompjútr ví, že se snažíme spojit nespojitelné

a tak rozhodnutí v této věci nedovolí

A ten, kdo třeba zase běží svůj život v krysím kolečku,

plný bezmoci a beznaděje,

si potřebuje každý den odpoledne lehnout

anebo naspí spoustu hodin navíc přes noc

...

Všechny nálepky, které si dáváme,

jsou jen výrazem perfekcionismu a studu ze sebe,

jsou to výsledky necitlivé výchovy

My nejsme líní

Nejsme netrpěliví

Nejsme trapně žárliví

Nejsme rození patolízalové

Nejsme nemožní workoholici

Nejsme nenažraní

... není to naše esence

Je to jen výhonek našeho příběhu,

který začal už v dětství

Výhonek, který má ochrannou funkci,

velmi konkrétní účel

...

Proto přijměme vše, co se vám děje

s důvěrou

a hledejme hlubší odpovědi

Změna nesměřuje zvenku dovnitř

- rozhodnutím, disciplínou a zvýšeným úsilím -

ale zevnitř ven

- pochopením a hlubokým prožitím pochopení,

že jsem v bezpečí, polevením, uvolněním

...

Dalo by se říci, že všechno, co se nám děje,

nás buď chrání anebo nám dává příležitost

něco pochopit a posunout se ve vývoji dopředu

Nic se neděje bez důvodu,

všechno má smysl a děje se pro naše dobro

A bolest vzniká jen z nevědomosti,

z příliš omezeného úhlu pohledu

anebo v situaci, kdy transformace

- posun na další úroveň -

probíhá velmi rychle

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz