Vzteklý, manipulativní a trucující partner
Pracuji s několika lidmi, jejichž partner
- když cítí nelibost -
reaguje vztekem, nátlakem a trucováním,
tedy zastrašováním,
ať už se děje přímým násilím,
vyhrožováním
nebo odmítáním druhého
„Na začátku takový nebyl,
ale po kapkách přidával...,
říkají mi pak klienti
...
Každé dítě si ve své relativní bezmoci
vytvoří mnoho strategií přežití
Některé fungují na maminku,
jiné na tátu nebo dědu
Dítě je super citlivý snímač okolí
Zpočátku možná reagovalo na podněty
zcela spontánně,
to ale časem mizí, s každou novou zkušeností
se dítě učí zákon příčiny a následku,
a tak zkouší J
Dupne si anebo kňourá a snaží se vzbudit reakci
a po očku pozoruje...
...
V dospělosti se situace opakuje
S minulou přítelkyní mohl být váš partner
hotový mílius,
ale pokud u vás narazí
na vhodně korespondující zranění
a strategii přežití
- tedy v tomto případě velkou submisivitu -
zkrátka zkouší a po očku pozoruje
Říkám tomu
„Vypěstuj si svého psychopata.“
Najednou pak zjistíte, že už se bojíte
cokoliv říct nebo udělat,
aby nebyl oheň na střeše
Že jste dokonalejší než dokonalí
- vaříte, vyzvedáváte, nasloucháte, usmíváte se -
ale přesto se situace spíše stále zhoršuje
A na litánie o vašich domnělých „prohřešcích“
(například koláček jste upekli s o odstín tmavší
čokoládou, než má partner nejraději),
reagujete pocitem viny
...
Vyhrožování rozchodem je kapitola sama o sobě
Ten, kdo o něm opakovaně zlostně mluví
a používá ho jako nástroj nátlaku,
se ve skutečnosti rozejít nechce
Samozřejmě, že je pro něj představa rozchodu
jako trestu pro vás
a úlevy pro něj (protože bolestně brnkáte
na nějakou jeho neuspokojenou potřebu z dětství)
příjemným vybouřením vnitřního tlaku
a zdánlivým uchopením moci a kontroly...
ale ti, kteří dospěli k rozhodnutí rozejít se
a vidí dobu po rozchodu jako klidný volný prostor
ke spokojenému životu,
nebudou vzteklí a nebudou o rozchodu
sáhodlouze nátlakově mluvit,
prostě to udělají
Dokud jsou vzteklí, znamená to, že
se cítí bezmocní a nemají k rozchodu sílu
...
Dokud vám vznětlivé chování druhého hodně vadí,
připravuje vás o energii, sebehodnotu, spánek...
ale přesto jej se zatnutými zuby snášíte,
jste v nějakém ohledu silně nesamostatní
(ať už materiálně, citově, chybí vám řád, pojetí sebe... )
a špatné zacházení je pro vás přijatelnou cenou
za zisky, které ze vztahu máte
Vztah vám více vyhovuje, než nevyhovuje
Když si nebudeme hrát se slovíčky
a vše prostě sečteme, pak se dá říct,
že vám vztah vyhovuje
Jinou, lepší, alternativu
pro sebe nevidíte
...
Pokud ale už začínáte procitat, věřit si
Věřit, že vás i jiní lidé můžou mít rádi
a že jste schopni samostatné existence,
přestaňte hrát tyto přetahovací hry
a jděte k jádru věci
Řekněte partnerovi: Ano, umíš to se mnou.
Víš, kde zatlačit, abych zrušila své plány a byla s tebou.
Víš, co říct, abych udělala to a to.
A já jsem s tebou ráda a dělám ty věci pro tebe ráda.
Ale když tlačíš moc, stává se to kontraproduktivním.
Pak už z toho nemám radost.
Potřebuji některé věci i pro sebe.
Vím, že je ti z toho smutno a já tě nerada vidím smutného,
ale dnes večer opravdu chci jít tam a tam.
Můžu ti to nějak ulehčit?
...
Je to zkouška nervů pro oba
Vždy, když se otřásá status quo
- zaběhaný řád věcí -
provází to spousta bojů a strachu
Pouze, když už jste dostatečně posíleni sami v sobě,
když si umíte představit svou soběstačnou
příjemnou existenci,
dokážete i tyto konfrontace a vymezování hranic
prodchnout pochopením a láskou
Dokážete téměř nemožné
- v zóně, která pro partnera představuje
nejvyšší možné nebezpečí,
vytvořit pocit spřízněnosti, spolupráce
a relativního bezpečí
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz