On mě naplní - ona mě naplní
On je úspěšný muž
Rozvíjí na malém městě pěkné podnikání,
do toho má spoustu koníčků,
je duší skupinky lidí se stejnými zájmy
Užívá si to
Ona je osamělá matka dvou dětí,
jede v každodenním drilu kolem nich
Práce ji vyčerpává, nenaplňuje
Dny se jí sypou na hlavu
jako liják střídaný krupobitím
Potřebuje si orazit, jít mezi přátele,
někam patřit
...
Potká ho a přimkne se k němu
V něm vidí všechno, co jí chybí
Denní režim založený na smyslu a radosti
Schopnost bavit se, prožívat rozmanitost
- a s lehkostí,
jako když vodoměrka ve slunci
běží po hladině
Najednou patří mezi družné lidi,
jejichž život připomíná bohatou výšivku,
ne jako ten její lopotný
monotónní steh
...
Stane se jejím sluncem
gravitačním bodem, kolem kterého obíhá
Všechno najednou zvládá s větší lehkostí
Děti i své staré rodiče,
kteří si ji stále nárokují
Má víc síly, radosti, naděje... vše zvládne
ve zlomku obvyklého času,
aby pak zase mohla být s ním
a jeho přáteli
Najednou má všeho tak akorát
Nabíjí se a spotřebovává energii
v hladkém rytmu
Bohužel
pohádka trvá krátce
...
Její oddaná přítomnost pohne krunýřem,
do kterého ho jeho zbrojnoši
„Zlomené srdce“ a „Strach z dalšího zklamání“
před lety oblékli
A on začne její obíhání nejen laskavě tolerovat,
ale i vyhledávat
Taje, jeho srdce ožívá a podává zprávu
o skutečném stavu věcí
O tunách a hektolitrech dětské opuštěnosti,
o odmítání mámou, o jejím chladu...
o celém tom zrezivělém kargu,
které je stále uskladněno
v podpalubí nablýskaného a rozjuchaného
výletního parníku
...
Začne jí psát básně, esemesky,
dlouhé šňůry esemesek,
je jako uvolněný ropný vrt, ze kterého tryská
proud bolesti smísený s nadějí
Volá jí, chce být s ní... stále
To jí ale připomene tlak ze strany rodičů
Ten tryskavý, potenciálně vyčítavý, proud
jejich potřeby být s ní
Najednou je všechno jinak
Její rovnováha je porušena
Teď tu má tři centra, které potřebují její energii
Děti, rodiče a... jeho
Najednou zase drží v opuchlých prstech
tu velkou tupou jehlu
a ztěžka prošívá ztvrdlou tkaninu dnů
...
Začne se mu vyhýbat, vymlouvat se,
hledá omluvy a výmluvy... nejdřív sama nechápe,
co se to stalo
On tlačí a ona zkouší vyhovět, ale pak potřebuje
dvakrát tolik odpočinku
a kontakt s jinými lidmi, s přáteli,
kteří nevyvíjejí žádný tlak
A on tryská a trpí, stále víc
Otevřel se a teď už to nejde zastavit
Zkusí všechno, aby ji k sobě přitáhl,
aby ji přemluvil, udolal, obměkčil, obelstil...
cokoliv
Propadnul se hluboko do svého dětského já
a nemůže bez ní žít
Nebaví ho jeho práce
Nebaví ho koníčky
Přátelé ztratí přitažlivost
Nic není, jen „máma“
...
Stále jen čeká na její esemesku,
na nějaké znamení,
vede dlouhé monology, tekutě, beztvaře trpí
Nezbylo nic pevného,
žádný radostný vlastní život,
nějaký pevný bod, kolem kterého
by mohla vzniknout gravitace
Ke kterému by mohl být druhý přitahován
Ve vlastním středu je prázdno
...
Obvykle se říká
„Nezačínejte si s nikým, kdo není spokojen se svým životem“
To ale jednak často není hned vidět
a i když to vidět je, jsme tak prázdní,
že se prostě jen snažíme získat jakkoliv trochu energie
a na výstražné signály nedbáme
Dokud máme neléčená zranění,
pro život nepříznivé programy a vzorce chování
či dokonce svou vnitřní krajinu dost neznáme,
stále zapadáme do těchto parazitujících
energetických schémat
Tlačíme nebo prcháme
a vidíme příčinu svých potíží venku
...
Obraťte se k sobě, do sebe,
ještě hlouběji, než jste si kdy mysleli,
že je to možné
a odkrývejte nánosy falešných přesvědčení,
své závislosti, stud, pochybnosti o sobě...
a pomalu vytvářejte novou vnitřní realitu
Soustředit se na partnera
můžete začít až ve chvíli,
kdy se ozdravíte natolik, že ve vás nevyvolává
silné emoce
A to je možné až tehdy, kdy už v něm, dětsky,
nevidíte potenciálně výjimečný Zdroj
pro uspokojení vlastních potřeb
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz