Uvězněni v dětství
Včera mi napsala žena a požádala mě o článek
na téma jejího vztahu – nevztahu
Muž, kterého miluje a se kterým touží žít
v oddaném úzkém svazku, založit rodinu,
navštěvuje swingers parties,
na dovolené se snaží přizvat do postele barmana,
vídá se s dalšími ženami
Ženu trápí i to, když ji muž povzbuzuje, aby přijala
sezónní práci v cizině,
a pak ji „nechá“ odjet tolik kilometrů daleko
Souží ji, že by se bez větších námitek
smířil i s jejich případným rozchodem
Říká sice, že mu na ní záleží, ale
nic neudělá, neudělá gesto
Ona přesto na muži lpí, odmítá jiné muže
a doufá, že se její vyvolený změní
...
Vím o této ženě málo, příliš málo,
jen pár střípků o dětství,
a proto bude tento text jen ilustrací toho,
jak funguje naše mysl
Jak si z kousků své dětské zkušenosti
skládáme, lepíme podivný model světa
...
Byla prvorozená,
další sourozenci už nepřišli,
protože se máma s tátou v jejích třech letech rozvedli
Táta byl nevěrný
A zatímco on se po rozvodu s důvěrou (hladem)
pustil do dalších vztahů a v posledním žije dodnes,
matka své srdce uzavřela,
zanevřela na otce a muže všeobecně
a zůstala sama
Holčičce zůstala jen máma
- zraněná, naštvaná, trucující máma
Dnešní dospělá žena říká,
že ji máma hodně štvala proti tátovi, dělala naschvály,
například i zrušila naplánovanou dovolenou
A dodává
„Jako dítě jsem byla extrémně závislá na mámě
Nemohla mě nechat samotnou,
nejezdila jsem na tábory,
nechtěla jsem být u tet na hlídání
Brečela jsem a vždy jsem chtěla mámu
U táty to bylo to samé
Chtěla jsem mámu“
...
Jak se asi cítilo ono tříleté děvčátko?
Co mu rozzlobená maminka asi o tatínkovi říkala?
Možná... že ji tatínek nemá rád ...
... že ji opustil a bude mít jinou holčičku?
Každopádně se nezvládnutým rozchodem rodičů
dítěti rozpadl koncept bezpečí a stability
Navíc ve věku, kdy je dítě ještě závislé na mámě
a jiní pečovatelé jsou bráni na milost
jen na chvíli a jen v situaci, kdy se dítě cítí
- díky harmonickému vývoji v rodině -
zcela bezpečné
Jak by se ale mohla cítit bezpečně naše malá?
Když odešel táta,
proč by nemohla odejít,
prostě jednoho dne zmizet,
taky máma?
A bez táty a mámy čeká dítě jen smrt,
alespoň tak to dítě vnímá
Pokud tříleté dítě zažije podobný šok,
nese si ho, spolu s myšlenkovými a emočními vzorci,
dál, přes školní věk, až do dospělosti
Nenápadně si ho poponáší
na dně školního batůžku, pak v kabelce,
aby jednou naplno ožil a vynořil se
v partnerském vztahu
...
Jak mě může maminka chtít poslat na tábor
x kilometrů daleko?
Jak mě může partner nechat odjet
na sezónní práci x kilometrů daleko?
Proč nemůžu být s maminkou? Proč mě nechává
hlídat, být s někým jiným?
Proč se mnou nechce být partner víc, proč se mně
tak snadno vzdává?
Jak může mít táta jinou ženu?
Jak může mít partner jiné ženy?
Jak může táta na „náš víkend“ přizvat
svoji novou partnerku, když může být konečně
se mnou sám?
Jak může partner, když jsme konečně spolu,
chtít přizvat do postele někoho třetího?
Proč nemůžu mít tátu jen sama pro sebe?
Proč se mám s partnerem dělit na swingers party?
Jak mi to všechno může dělat?
...
Extrémní závislost na druhém
vždy druhého přetěžuje
Máma může mít svou dceru ráda sebevíc,
ale potřebuje taky čas na sebe
a, pokud je zdeptaná svým partnerským životem,
nemá navíc energie nazbyt
Opakovaně vídám, jak se tyto vyčerpané matky
dostávají do stavu, kdy touží, aby dítě konečně
někam odjelo, aby ho někdo pohlídal
A dítě to cítí
a tím víc touží
...
Nevěrný, nedostupný, vlažný, unikající partner,
pokud jsou i chvilky, kdy vyjádří zájem,
se stane dokonalou metaforou,
složeným obrazem,
perfektním divadelním zpodobněním
táty a mámy
A fixace, fascinace, je na světě
Tato žena v podstatě nevědomě hledá
partnera, který vyjádří rysy jejích rodičů
a poté se snaží přepsat příběh svého dětství
tím, že tohoto muže získá
...
Tahle divadelní hra ale má svůj pevný scénář
Postavy mají svůj charakter a nemůžou
jen tak změnit svůj part,
chovat se jinak
Tato žena nejdřív musí změnit
svou vlastní postavu
Dítě v ní potřebuje dospět,
osvobodit se od starých, vyčpělých scénářů
a začít úplně znovu
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz