Cykly zraněného srdce
Pokud jsme v dětství nabyli dojmu,
že nejsme dost hezcí, zajímaví a že nás nemilují,
pravděpodobně budeme s těmito pocity
bojovat i v dospělosti
- budeme se usilovně snažit zkrášlit se, ochytřit,
vybudovat si zajímavou, vtipnou,
třeba i dramatickou, osobnost,
být někde pro někoho nepostradatelný,
případně zaujmout pózu, že je nám to jedno...
ale myšlenky se stejně vkrádají
Pokud nás v dětství dokonce ponižovali
a náš kontakt s dospělými bolel hodně,
bývá pro nás často velmi těžké se v dospělosti
otevřít druhým lidem
Navazovat hluboká přátelství
a, především, partnerské vztahy
...
Náš software se prostě musí projevit
i ve vnější realitě
Displej s procesorem se taky nemůžou
příkazovým řádkům svého softwaru
jen vysmát, zapařit a pustit si Lásku nebeskou
Pokud mají na hard disku Hunger games,
budou se holt bát, prát a čelit zlu
...
Každé dítě se potřebuje cítit milované
a i velká většina zraněných dospělých
se nikdy úplně nezbaví touhy po splynutí
Jedni po něm touží s každým nádechem,
ale jiní fungují spíš v cyklech
Vždy se na chvíli v naději otevřou
- přichází Láska nebeská -
aby se pak na delší dobu znovu uzavřeli
a lízali si rány utržené v Hladových hrách
Ten, kdo se objevil ve chvíli,
kdy byli zase jednou ochotni se otevřít,
pak často zůstane na dlouhou dobu v jejich srdci
Přes všechnu bolest, kterou s ním museli prožít,
tu přece jen byl zážitek splynutí, byť nakrátko,
a tak na bývalého partnera tito lidé vzpomínají
jako na někoho velmi jedinečného, až osudového,
stále si kladou otázku Proč?
Přemýšlejí, jestli se něco mohlo stát jinak,
„přes to všechno“ se jim stále stýská a tak dále
...
Člověk, který se objevil ve chvíli,
kdy setrvávání v uzavření už bylo, zase jednou,
bolestnější, tíživější, než riziko otevření se,
je považován za výjimečného
Ale ve skutečnosti,
to, co bylo jedinečné, nebyl partner,
byli to oni sami
To oni sami byli v té chvíli jiní, než obvykle
...
Pro lidi, kteří se bojí o své srdce,
je typické obracení se do minulosti
- minulost je totiž už hotová a tudíž bezpečná
Dá se s ní taky různě v paměti manipulovat
a slastně přetáčet stále dokola
těch pár momentů uspokojení,
- sjíždět těch pár měsíců scén lásky nebeské
a tak trošku bagatelizovat druhou půlku filmu
kdy hrdiny přešlo zamilování
a začali se dotýkat svých emočních ran
...
Dokud v sobě nosíme program
vlastní nevhodnosti a nevíry v uspokojení,
je každičký moment, kdy k uspokojení došlo,
tak cenný, tak drahý
a člověk, který se objevil ve správném načasování
se jeví být osudovým partnerem,
protože jsme s ním dokázali něco cítit
To, o co tu ale běží, jsou cykly našeho softwaru,
celý ten děj probíhá uvnitř,
nejde o nikoho konkrétního zvenčí
Petr nebo Pavel,
vlastně na tom vůbec nezáleží
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz