Jsem bavič, proč jsem tak sám?

Všichni jsme někdy potkali baviče

Ať už to byli zlobiví třídní klauni,

rozšafní hospodští vtipálci

anebo intelektuálové s pokerovým fejsem

hovící suchému anglickému humoru

Často mají jednu věc společnou

Byť se na ně ve chvílích skupinové zábavy

upíná většina pozornosti,

jakmile se hovor rozpadne do dvojic,

zůstávají sami

Proč?

...

Důvody, proč se bavič stal bavičem

můžou být různé

Mám klienta, který už jako maličký přišel na to,

že dokáže rozesmát svou stále smutnou maminku

a zakázal si jinou, než usměvavou tvář roztomilého šibala

Jiný svým humorem stále odlehčoval

všudypřítomné dusno

Jiný měl chladné rodiče a v každé volné chvíli

utíkal ven mezi vrstevníky – ti byli jeho jedinou rodinou,

moc na nich záleželo,

záleželo na nich všechno,

tak moc se potřeboval zalíbit...

Ať už jsou původní okolnosti jakékoliv,

pokud máme co do činění s bavičem,

který umí bavit jen skupinu a bez ní vadne,

bývá tu jedna stejná základní linka

...

Takový člověk má malé sebevědomí

To znamená - malé uvědomění sebe samého

a s tím spojený špatný pocit a nejistotu

V dětství zřejmě rodiče nepodporovali jeho individualitu,

jeho spontánní projevy,

možná ho kritizovali,

možná přehlíželi a nezrcadlili, kdo vlastně je

A proto má velmi slabý kontakt se sebou

Tak trochu jako by nebyl

Takový stav je samozřejmě nepříjemný

a nese s sebou stud ze sebe, pocity méněcennosti

Prázdnota, chaos uvnitř mu neumožňuje

být v kontaktu sám se sebou

a, spolu se studem ze sebe,

mu brání navázat i reálný kontakt s druhým

...

Když baví, srší vtipem,

je na chvíli v euforii, šťastný, někam patří,

skupina na něj reaguje

Je to všechno příjemně rozprostřené, neosobní,

nejde o skutečný kontakt a tak je v bezpečí

Hluboko, a někdy ani ne tak hluboko pod tím

je smutek a prázdnota, nereálnost toho všeho

A tak se tento člověk stále musí bát odhalení

Ostatní většinou cítí bavičovu nevyrovnanost

Cítí jeho úsilí, jeho obrovskou touhu po pozornosti,

cítí, že si na nich něco sytí

Že mu vlastně o ně nejde jako o jednotlivce

Můžou se cítit i zneužití

...

V kontaktu jeden na jednoho zůstává bavič

dál neosobní

Zkouší svou formuli na přijetí - bonmoty, exhibici,

to ale druhého unaví, vyprázdní

K baviči se není možné vztáhnout,

je jako had, kluzký, obrněný měňavými sklíčky

A bavič nechápe, jak je možné, že je tak zábavný

a přitom stále sám

A tím se dál snižuje jeho sebeúcta,

začarovaný kruh...

...

Drahý baviči,

zmenši se a začni hledat nejdřív sám sebe

Ztratil ses kdysi dávno a ne svou vinou

Nemysli na skupinu a velké odměny

Obnaž se a jdi za jediným člověkem

a pak za dalším

Buď veselý, buď smutný, zlob se,

chvíli nemluv a poslouchej,

opravdu poslouchej a zajímej se o druhého

Neodpovídej, jen podrž čísi ruku,

stiskni někoho v náruči

Jsi stejně vzácný jako jakýkoliv jiný člověk

a nemusíš pro to nic udělat,

jen zpomalit, jemně vnímat sám sebe

a ukazovat své nitro druhým

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz