Chci silného muže
„Chci silného muže.“
říká spousta žen, ale myslí tím
silného muže s mnoha „ale“
Například – silného takovým způsobem,
aby se vedle něj cítila v bezpečí, ale taky silná
Aby mohla, když na to přijde,
bouchat do muže pěstičkami, on to ustál,
pochoval ji jako malou holčičku
a hned pak ji zase viděl a ctil jako ženu...
To samozřejmě muž může udělat,
pokud je na tom zrovna dobře a není přemožen
vlastními pocity
Ale nemůže to být jednosměrná show
Stejný komfort (přijetí vzplanutí jeho zranění)
musí při jiných příležitostech
poskytnout ona jemu
A v případech, kdy do ždímačky retraumatizace
padnou oba, znovu vstát přes nějaký
konstruktivní komunikační rituál, který si zavedli
a dojít zase vyrovnání
...
Mluvit o síle je zavádějící
Samozřejmě by se nám hodilo mít partnera
s vysokým prahem emoční bolesti,
partnera, který se jen tak snadno nezahltí
negativními projekcemi
Partnera z rodiny, kde vazby mezi jejími členy
byly zdravé
Pokud ale sami z takové rodiny nejsme,
nemáme příliš šancí navázat s takovým člověkem
blízký vztah
Pro něj bude náš svět podezírání, méněcennosti,
strachu, výbuchů... většinou nepochopitelný,
cizorodý
...
Ať chceme nebo ne, pro zraněnou ženu,
která touží po bezpečí zajištěném silným mužem,
bude ideální muž zraněný, ale který už ušel kus cesty,
uvědomuje si mechanismus traumatu
a snaží se myslet na to, že nemá projikovat
své pocity na druhého
Muž, který trpěl, ale neuzavřel se,
nezbavil se své citlivosti
Který už dnes dokáže zůstat v přítomnosti,
- nedisociovat, nepropadnou se do minulosti
Muž, který už často dokáže vypnout autopilota
a většinou dokáže dospěle jednat
namísto dětských útěků a kompenzací
Většinou
Ušla jsi už i ty, ženo, kus cesty?
Dokážeš tohoto muže pochopit a podpořit
i ve chvílích, kdy je dočasně slabý a nevěří si?
...
Když uvažujeme o vztahu, chceme výsledek,
chceme se zbavit nepříjemných SYMPTOMŮ
- chceme se saturovat, necítit svou méněcennost,
chceme se cítit v bezpečí, necítit svou neukotvenost,
chceme s druhým splynout, necítit svou opuštěnost,
popřípadě chceme nějakou konkrétní vzdálenost
a tak dále
Chceme si vybírat z menu, podobně jako v restauraci a,
konečně, se cítit dobře
Ale ve skutečnosti nejde o vztah
a už vůbec ne o „na míru šité“ uspokojení,
jde o proces našeho zrání
...
Naše citová traumata, model bolestivé vazby
vzniknul kdysi dávno ve vztahu s rodiči
a zase jen ve vztahu se dá vyléčit
Tím, že budeme opakovaně zažívat,
že interakce s blízkým člověkem může být jiná,
vzájemně respektující, něžná, upřímná
Vztah ale není švédský stůl
Jak už jsem řekla, opravdová blízkost většinou vzniká
na základě podobnosti partnerů,
na základě podobné životní (dětské) zkušenosti
A proto může být vztah lepší než dávný vztah s rodiči,
jen když oba partneři hodně zapracují
na pochopení fungování traumatu a svých spouštěčů
a zároveň dostatečně vyživují své životy
(své tělo, smysluplnost, přátelské vztahy),
aby měli sílu na zvládaní hraničních situací
...
Jen pak můžeme mít sílu vytvořit ve vztahu bezpečí
a platformu pro změnu našich starých vzorců...
Takže nakonec jediná síla, kterou můžeme
po partnerovi chtít,
je schopnost dorovnat naši vlastní míru
poučenosti o svých zraněních,
srozumění, že nelze požadovat dokonalé uspokojení,
a ochotu jít tu, často bolestnou, cestu
přepisování starých programů spolu
Ruku v ruce, vedle sebe, jako rovný s rovným
Partner nás nemůže zachránit
Nikdo nás přes naši vnitřní temnou propast
nepřenese
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz